2010-08-31
Poměrně dlouho mám nachystanou historku o tom, jak jsem strašlivě zmokla, jak byl ten příšernej slejvák a padaly kroupy jako křepelčí vejce - jenomže už je to dávno a tudíž by to tak nevyznělo, tak to omezím na to, že jsem jela vlakem z Brna a chodily mi zprávy o tom, jak v Praze strašně leje a kroupy a tak, a já furt v klidu, venku sucho, akorát myslím v Pardubicích byly kaluže na nástupišti, tak jsem byla dost v klidu a četla. Na nádraží jsem přelezla do díry a dojela ten kousek k nám metrem a teprve když jsem se přiblížila asi na deset metrů ke dveřím, tak jsem pochopila, že se tam něco děje, protože mi pod nohama po schodech tekla voda. Odložila jsem tedy knihu a podívala se do té tmy venku. No fákt, hrozně chcalo! Než jsem došla dom, což je asi tři minuty, tak jsem byla durch, včetně batohu a knihy úvlastně jsem byla durch asi po padesáti metrech), ale nejzajímavější bylo, že na někěrých místech pršelo mnohem víc. Třeba uprostřed chodníku. Protože jsem byla stejně mokrá, tak to bylo jedno, tak jsem se dycky v těch asi třímetrových oblastech zastavila a koukala odkud té vícvody teče, ale nic nebylo vidět. Dobrý to bylo.No jinak, bude škola, jako správní generátoři veselých historek se držíme tradice a máme další, tentokrát je to Pelišákova práce, ale to má asi čas.
Já po dlouhé době do školy nejdu, a mám z toho radost, ozaj.
No a taky jsme byli s bratrem v ZOO, takže září přivítáme jak? Obrázky zviřátek! Možná.
2010-08-08
Skladiště.Spejsilova poslední jídelní historka mně připomněla téma, na který jsme doma už několikrát narazili - a totiž že některý jídla nevařím. Konkrétně teda třeba slepicunapaprice a svíčkovou. Protože svíčkovou dělá naša mama odjakživa nejlepší, a slepicunapaprice dělá zase nejlepší tchyňa. Například. Já jsem svého času zkoušela obojí, ale ani jedno se nevyrovnalo (ani v jednom pokusu, dlužno dodat) výše uvedeným, takže jsem se na to prostě vybodla. Mě vařit baví a taky mě to potom baví požírat, ale když to není tak jak si představuju, tak to není ono - a u slepicenapaprice a svíčkové prostě mám zafixovaný chuti, jaký to má mít a ty nedám. Je mi líto. (A taky už víme, kam na to jít do hospody, a neřeknu, neřeknu!)
Přestalo být strašlivý vedro a taky imrvére neleje. Takže jsme konečně vytáhli kola ze sklepa a začali je používat. Musim říct, že eštěže jsem si koupila to sedátko lepší, protože jezdíme po cestách a s tím starým bych asi celou dobu musela stát. Takhle mě bolí prdel jenom normálně.
Dneska jsme se s dětma projeli DOST, 32km a ňáký drobný, podél řeky. A cestou zpátky jsme si FAKT UŽILI ty kaluže, co byly na trase. Takže jsme se vrátili a naházeli se kompletně do pračky.
Ta řeka je Vltava, čímž potvrzuju to stěhování. Bydlíme teďka ve velkoměstě, což znamená, že máme klid. Žádnej randál pod oknem, Alberta máme eště blíž než jsme mívali, na smrad z Hovnova vzpomínáme jenom když lezem do výtahu po sousedech z prvního (a dobrovolně přiznává, že bych asi radši tu močůvku), místo vlaku nadzemního jezdíme podzemním a na nádraží to máme taky tak stejně. Akorát tu terasu máme menší, ale zase s lepčím výhledem.
A taky jsme se zbavili starých věcí, který jsme už stejně nechtěli a máme věci, který jsme chtěli, například tyčku s háčkama nad linkou a zeď místo monitoru a ostrov a tak.
Ano. líbí se nám to.
