2011-12-15
Nejsu schopná ani přečíst, natož vyslovit slovo familiarise, tak si říkám, že bych asi měla odložit práci na jindy..
Rýmičky už jsou pryč. Víceméně. Taky je polovina prosinca a nikde není ani památky po sněhu. Což není fér. Včeta jsem si stěžovala na tvitru, že v polovině prosince chodím ve vestě a mikině - a poté, co mě někteří chtěli poslat na Sibiř jsem si uvědomila, že vlastně mně vyhovuje klima severských států. Bohužel bych tam nemohla bydlet, protože povaha lidí žijících tam mně nevyhovuje ani náhodou, to zas potřebuju nějaký jižany. Takže kolemdokola asi su na správným místě, žejo.
BubaNews:
jak si vyrostl ty zuby, tak se urval ze řetězu. Během tří dnů se
zbavil kašle, naučil se sám sedět, začal si stoupat v
posteli, lozit normálně po kolenách, stoupat na zemi u
čehokoli co ho udrží.. no a teď pochoduje podél
naší postele a háže rypáky. Boule na čele
od narážení do věcí při lezení už zmizely,
stejně nebyly vidět. Modrák na bradě je zespoda, ten je z
pádu z krabice, na kterou vylezl minulej týden. Dneska si
Nabuba pořídil modráka přes půl škraně, protože
sebou škrábl na spodní poličku stolu. V poličce
nic není, kromě jeho věcí, a je asi centimetr nad
zemí. Trefil hranu. No, večer už se pokoušel
šplhat do schodů. Takže na jarní prázdniny asi
chce lyže, v létě na tobogán a
příští zimu na prkno, nebo co.
Kočky strašlivě rostou. Jakože rychle. Nicméně jsou pořád asi mrňavý, protože když jsme viděli o víkendu Serenu se Sheeanou, tak jsme všichni zařvali Ježišmarja medvědi! Kočki mají samozřejmě už zimní výbavu, takže nabraly hmotnost i kožešinu. Šínička je normální koula, Serena vypadá celkem normálně chlupatě... ale jsou asi třikrát takový než Senna a Sheila a opravdu nás to překvapilo. Květináč teda při jejich spatření přehodnotil tvrzení, že její spolužačka má obřího kocoura.. ukázalo se, že kocour je normální, akorát koťátka nám zkreslily vidění.
Sheila ze začátku měla dost rýmu, takže působila o dost normálněji než Senna. Teď se ukazuje, že jsou na palicu obě dvě. Sheila ulovila onehdá balónek, kerej děti odněkud donesly. Červenej. Na krátké šňůrce. Takže ho nosila po bytě - šňůrku v hubě, balónek táhla za sebou. Za balónkem chodil Fofa, protože nedokázal pochopit, proč chodí balónek za Sheilou. Sledovala jsem je asi čtyři kola (máme průchozí spodní část), než mě to přestalo bavit. Je to nepřestalo bavit.
Senna se zase rozhodla, že její specialitou bude lezení po hamace. Takže šplhá po provazech a dřevěným rámu a skáče do látkové houpací sítě. Občas se netrefí a upadne. Občas se netrefí a zůstane viset za přední tlápičky na okraji sítě a bezmocně se houpe. V této chvíli přibíhá Sheila a začíná lovit visící Senně ocas. Zřejmě z touhy pomstít se, protože ona na provazy ani rám neumí a umí jenom bezmocně viset za tlápičky a houpat se. Poznám to už podle zvuku, takže se jim směju tak, že mě nevidí. Bohužel kdykoli vytáhnu foťák nebo zkouším natočit video, kočky si způsobně sednou nebo lehnou a dělají, že jsou vycpaný. Tak třeba někdy.
A kdybysme se už neviděli, tak S novym godom!
