2009-07-29
Děti jsou na chatě. U tchýně. (Dík.) A já bych tím pádem byla sama doma. Takže co? Takže jsem doma moc nebyla. Zato jsem byla na spoustě jinejch míst, potkala spoustu novejch lidí (a taky zvířat, ahoj zrzavej kocoure, cos nám vlezl v noci do postele oknem) a viděla hafo novejch baráků. Jakože né novejch, ale jinejch.
Byli jsme (zmetek, já a Bufo) například i v Beskydech. Protože na slovenské straně hráli bubeníci. Byla kosa a lilo, a taky bylo docela teplo a nepršelo, a bylo bahno a lidi skákali a já jsem trošičku změnila na Beskydy názor (nemám je ráda, nevim proč), protože vypadaly dobře.
Taky jsme byli ve Zlíně. Na střeše finančního úřadu. Dostala jsem do kafe skořicu a k tomu placatou lžičku. Váleli jsme se u Jana Antonína na křižovatce. Koukali jsme na baráky, fakt dobrý baráky.
Spali jsme na nafukovací matraci, na kterou
když někdo skočil, tak ten druhej vystřelil do luftu, a cokoli, co bylo
v kontaktu s tou matrací, se strašlivě opotilo.
Udělali si pití na venčení a ještě než jsme se z
něj stihli opít, rvali jsme kladivem rozmlácený
ledy do flašky rukou. A potom jsme počurali Písmenovi
záchod a sežrali Sigimu kuře na paprice. Předtím jsme se (já a Bufo) strašlivě pekli v horku, a potom taky, a mezitím jsme (všichni) prošli písečnou bouří.
A taky se spřátelovali různí psi a můj foťák popohnal jinej foťák a rajčata mně žerou slimáci a dvůr je zarostlej, protože kombinace horka a vlhka způsobuje džungli.
Já vim, že to nemá pointu, ale vono všechno pointu mít nemusí a tu, co tady byla, jsem smazala. Červenec je prostě bezpoinťák :-)
2009-07-20
Už jsem to někam psala, ale pro jistotu ještě jednou: Harry Potter a princ dvojí krve je pěkná sračka a ve 3D bylo prvních 14 minut. Který taky stály za vyližprdel.
Ale zas na druhou stranu jsme viděli pěkný dveře, děti se projely SA, seznámili jsme Bifa s Raf, nateklo mi do baráku, byli jsme fotit auta, nezapsala jsem si veselou historku, takže nebude, byli jsme s Mixelou a Alexem pozorovat noční Brno a zachránily ježka, kterej nám posléze spadl mezi daňová přiznání a jiné doklady.
(Aneb: zas někdy jindy.)
2009-07-13
Protože jsem přivezla dneska domů zmetkovo kolo, a minulej týden kvůli rukám polepeným stavební pěnou a tudíž nekonečně klouzavým jsem musela najít rukavice, neboť jinak bych neudržela volant v rukách (uznávám že toto je divnej důvod k vytažení kola, ale je to důležitý), vytáhla jsem dneska konečně kolo. Po letech. Taky jsem našla pumpičku. Takže jsem vlastně mohla vyrazit. Šátek a brýle vim kde byly, ty jsem hledat nemusela, a starý kolohadry už nemám, takže ty jsem najít ani nemohla. Tolik zásadní změny, týkající se kola okrajově, po sedmi letech.
Za těch sedum roků, co jsem na tom kole fakt nejezdila, a že jsem předtím jezdila HODNĚ (to kolo bylo můj parťák, myslete si cokoli), se logicky muselo pár věcí změnit. Mám odhadem o deset kilo víc. Hulim odhadem o pětadvacet denně míň, tj nic. A jím. (Jo, byla to blbá doba.) Takže, ehm, to ohýbání není až tak úplně jak si to pamatuju. Což není až tak důležitý, důležitější je, že jsem o sedm roků starší a ten kopec, kerej jsem na konci dávala z posledních sil, byl dneska na pohodu. Přičítám to jednak nekouření, ale hlavně, hlavně capoeiře. Jsem na tom kole jezdila docela hodně a docela jsem si dávala sady, ale takový sady, co dostáváme na tréninku, pamatuju snad jenom z týdenních soustředění kdysi dávno, když jsem byla mladý a nadějný závodní plavec. A stejně jako kdysi mě to šlapání baví. (Kdybyste znali moje kolo, taky vás to baví.) Takže předpokládám, že postupem času se přestanu zase bát (a nepojedu za šera, kdy vidim kulový) a vyměnim baterku v počítači a vyrazim do lesa. CHA!
2009-07-12
Stavební pěna po dvou dnech slezla z ruk kompletně. První den byl dobrej, loupala jsem si ruce furt a byla jak ryba. Plná šupin. A všechno kolem mě samozřejmě taky. Takže už su poučená - příště žádná hysterie, ve skutečnosti to není taková krize, jak to vypadá a nakonec to opadá.
Testovali jsme nový barvy, modrou a zelený. Modrá dží především na hlavě a na vlasech míň, asi to chce delší působení, a zelený vypadaj celkem v pohodě obě. Testování spočívá v tom, že já mám na hlavě puntíky, Opičák vykřičníky, otazníky a tečky, a Květináč zelenočervený pruhy. Když jsme včera procházeli Sherwoodem /jako bonus byla mj Holčička na vodítku (protože byla můj pes), zmetek má na hlavě takový miničíro, Pelišák skejťácký kalhoty s prdelí a kapsama u kolen a já každou botu jinou (tlamy měly vyjímečně obě obě stejný), a Bif standardně hopiká/, nějakej borec hlasitě prohlásil What a funny family. Se mi líbí.
Hlavně teda jsme se byli podívat na nádraží. Už s tím dost pohli, vypadá to fakt dobře a bylo tam hrozný ticho. Což je zvláštní. Dokumentace bude až to vysypu & nasypu, edge není dobrá technologie pro házení mejch fotek na flickr, jak jsem si nedávno ověřila. Jedna fotka jela třičtvrtě hodiny, heh.
V pátek jsme se pozvali k Pastel. A dobře jsme udělali, páč se z Korunního dvora za čtrnáct dní stěhuje, takže jsme měli za á poslední příležitost kolektivně si užít obou výhledů a za bé důkladně je vyžrat. Prošli jsme celým dvorem, já na podpatkách. Počítám, že jsem byla jediná, kdo tam kdy šel v botách na podpatku, ostatní stopro jezdí autem do garáží a odtam výtahem, páč ta dlažba fakt na to neni stavěná.
A taky hrozně nenápadně taháme děti pro procházkách. Pod záminkou zmrzlin, dobrých baráků a jiných nesmyslů jsme za posledních pár týdnů nachodili kiláků jak prase, a zatím si nikdo nestěžoval. Vono taky bejt na dětským hřišti poslední a nechat se v deset večer vyhodit hlídačkou, že se zavírá, není důvod ke stěžování ;-)
Jo a spejsil ofkóz též vyplňuje všechny přiložené dotazníky!
2009-07-09
Vaše agentura pro tvorbu veselých historek je zpět a je si plně vědoma své odpovědnosti ke čtenářům. Agentura slibuje již dále nezanedbávat své povinnosti a pokusí se sem naházet všechno, co se jí dosud nepodařilo.
Dále agentura zdraví své pravidelné čtenáře, obzvláště ty, které nezná.
Moje
historka se stavební pěnou
(pro
přílišnou lenost jsem
to prostě jenom vykopírovala)
koupila jsem dve flasky toho, kazda
ma asi ctvrt litru, v
tom je natlakovana ta hmota. vis jak vypada stavebni pena, zejo
takova ta zluta tvrda hmota
jo
tak vona samozrejme je napred takovej aerosol a pak ztvrdne
takze jsem jednu tu pikslu vycakala na to misto kde si
myslim ze to tece do loznice
no a druhou jsem chtela nacakat nad okno loznice, protoze
tam proste CHCIJE voda z toh okapu, tak nak k tomu
no a nedosahnu tam zejo samozrejme
a zebrik je trosku problem, mam jenom jeden tady, ten co
visi nahore vedle hajzlu a ten na te mokre podlaze.. no, proste ja se
na
zebriku bojim
takze jsem si vzala zidlu a rekla si ze to zkusim POCAKAT ze
zidle
teda z te zlute veci, co na ni sheeana predvadi ze je lev v
cirkuse
no, takze jsem STALA na ty zluty veci a CAKALA na ten okap
asi tak tri vteriny, pac ta pena SAMOZRJEME spadla dolu
no a ja jsem si uvedomila, ze ta pena je svinstvo a ze tam
nemuze zustat, protoze jak do toho slapnou kocky, tak jsou v hajzlu,
takze jsem
si rikala, no co, seberu to a odnesu
no, takze jsem tu mrdkovinu vzala do
ruky ze to odnesu a v
te chvili jsem si uvddomila ze to byla VELKA chyba
takze jsem to co jsem nabrala
[odhadem 20x20x5 cm chuchvalec
]
jsem hodila na ten pytel co je venku
a mazala si umejt ruce
kery NESKUTECNE lepily
zbytek z tech ruk mi upad ehm do umyvadla, tak jsem si predstavila jak si zalepim montazni penou odpad
hihi
no, zkratim to, asi patnact minut
jsem se pkousela tu
neskutecne lepici vec dostat z tech ruk VSIM co mam doma, pocinaje
mydlem, pres
jar a cistic podlah, savo, pulirapid az po pisek na nadobi [aha, ted me
napada,
ze jsem nezkusila cistic na grily!!!!] a k vetsine obalu na ty cistice
jsem se
prilepila
nakonec jsem se rozhodla, ze nejlepsi
bude, kdyz pockam az
to zaschne a PAK se toho zbavim
akoratze mi ty ruce FURT neskutecne
lepily
takze jsem se rozhodla to zabit a
namazala jsem se kremem,
FEST
no a sla jsem si pockat k pocitaci,
az to vytvrdne :)
.. no a u pocitace mi psal dablik
cosi, tak mu pisu, hele, nevis
jak dostat montazni penu z ruk? a von jezisikriste cos delala! mas mit
rukavice! atd.
tyo. mas to...eee...jak
pouzivaj mechanici
treba. takovy bahno drhnouci...
nemam
solvinu myslis
jo
odevzdala
jsem spolu
s holicim strojkem, takze koukam ze to je druha vec co me mrzi
ale ja jsem to drhla ekvivalentem
toho bahna ;-) piskem na
nadobi, takovym.. proste.. dobrym. co umeje vsechno. kazdopadne to
proste nejde
dolu
no a tedka teda mam ruce potazeny
timto filmem podivnym, a
prdel je, ze jak jsem to drhla kdecim dolu, tak je to jenom uplne
tenoucka
vrstva a tak zvlastne se chova
jednak se mne lesknou ruce dost :)
a hlavne na tom nedrzi voda. takze
jsem si mohla v klidu ve
vane cist a vytahovat ruce z vody a zandavat a casopis prezil
pac ta voda stece
takze jsem vymyslela, ze kdyz se tim lehce, uplne malicko, potre predni sklo auta, tak se jednak zpevni a jednak na nem nebude drzet voda, takze se bude ve slejvaku mnohem lip jezdit
2009-07-04
V tom hokeji, kterej jsem si tady (všude) vytvořila, jsem úplně ztratila přehled, co už jsem zveřejňovala a co ne. Každopádně, pokud jste si nevšimli - už ZAČALY PRÁZDNINY!!!Byli jsme (zas) ve Vídni. Poměrně výraznou dobu hrozilo, že pojedem na otočku do Trenta pro pejku a chystali jsme se si to zpříjemnit zastávkou ve Vídni, nakonec (dík, samite a hraniční kontroly) jsme nemuseli, tak jsme si zajeli do Vídně o den dřív. Já už jsem jistojistě opakovala, že k tomu městu mám vztah. S tím souvisí to, že děti dosud neviděly Šénbrůn, Štěpánskou tutok, katedrálu, ani jiné pamětihodnosti. Zato opakovaně viděly Gasometer, páč tam s oblibou parkuju.
Tentokrát jsme poprvé vyrazili v šesti. Na záchod a do správné díry metra už děti trefí, a na zmatené Landstrasse to zas vypadá jinak. Protože jsme měli sebou zmetka, nepožírali jsme kraviny ze špáru, anóbrž pouliční potravu. Cílem byl Naschmarkt, velký tržiště, který jsme posledně nestihli bo lilo jak z konve a byla kosa. tentokrát bylo vedro jak sviňa, takže nám přišel vhod ten velikej vodotrysk s ruskejma nápisama. Namočili jsme se všichni. A to tržiště. Celou dobu jsme všichni mumlali věty typu "proč to u nás neni" a "jeeeeeééé já mám na něco chuť" a tak, a nakonec jsme koupili jenom kilo obrovskejch třešní. A stáli jsme nad kanálem a pokoušeli se plivat pecky dovnitř bez doteku mřížek.
Celou dobu kolem nás samozřejmě jezdili lidi na kolech. A celou dobu tlamy zoufale skučely, že chcou taky na kolo. Takže když jsme dorazili k první půjčovně (kola nacvaklý ve stojanech, vrací se do jinejch stojanů v jiné části města), pokusili jsme se půjčit si tři kola. Hehe. Na jednu bankovní kartu lze půjčit jedno, slovy jedno kolo. Ech. Což jsme zjistili až když se zmetek pokusil pučit druhý kolo (já jsem v rámci ulehčení nechala doma českou peněženku a vzala si jenom občanku a řidičák, ehm) a ono mu to místo nabídky kola řeklo Ukradli ti kolo? Klikni tadyk! (Málem klikl, mimochodem.) No tak se tlamy projely na kole a zas jsme ho vrátili. Se musim podívat, jak je to s tím půjčováním, protože co kolo, to karta mně přijde trochu ujetý.
Až zjistim, jak se dá dělat nějaká trasa se zapichovátkama na googlemaps, tak přihodim, kudy jsme se prošli. Každopádně mě nepřestanou fascinovat ty baráky, co tam jsou. Celý to město mně přijde plný dobrejch nápadů. Jakože, kdo ještě dělá na ulici klece pro děcka? A kdo píše nečitelný nápisy na zdi, aha! (To je vtip. Umíte to někdo spolehlivě přečíst?)
Došli jsme shodou mnoha okoloností až na WestBahnhof, kde za prvé seděl krásnej černoch a za druhé nakládali auta do vlaku. Tak jsem si poslintali boty a šli dál. Hledat bankomat a zmrzlinu. Nenašli. Za celej den jsme viděli jeden, slovy jeden bankomat. Na tom nádru. A jednu, slovy jednu zmrzlinárnu. V Gasometru. Prachy se nevybíraly, zmrzlina jo. Jinak by to Biška asi nepřežila :-)
Taky jsme se byli najíst ve vláčkohospodě a večer se strašně a nečekaně namrdli z několika půllitrů GT, vyhodili další kus baráku a děti donesly vysvědčení. Ale o tom jindy, až se mi bude chtít rozebírat zásadnosti
