2009-02-27
Na zimě je kromě sněhu dobrý to, že jsou tulipány. Jakože v květinářstvích. A taky v tesku. Ve středu jsme měli s drahým v rámci normalizace sraz v hypertesku, a protože jsem tam byla dřív, skočila jsem si dovnitř pro jogurtový pití. A měli tulipány. Za osm pětek, deset ks, no nechte to tam. Beru vždycky dvoje. Přišla jsem tedy na sraz se svým drahým manželem s kyticí v ruce. Tázal se, zda je pro něj.
Včera jsme přežili cestu po té strašlivé D1. Já se jí bojim, mám normálně regulérní strach z té silnice. Včera nás málem sesmahl jeden kamión a jeden mercedes (a když říkám málem sesmahl, tak tím skutečně myslim, že to tak bylo), a celou cestu tam buď lilo, nebo padal sníh. Naše pneumatiky ani naše auto ani naše já na to nejsme stavění. Nicméně dojeli jsme tam i zpět (a zpět jsem zřejmě překonala svůj osobák na této trase, nasrání, strach a pocit, že hodím kosu v autě mě hnaly vpřed nevídaným tempem). Důležitý je, že, tam, tj do Práglu, jsme se jeli co? Klouzat. Akvapark velikej novej čestlickej má akci děti zadara, takže se vyplatilo ušetřené peníze vrazit do benálu a jet. Klouzačky jsou tam po Tatralandii nejlepší, co známe. A byl s náma Zmetek a jeho (bratrův) vodotěsněj foťák, kterej umí taky videja. Takže budou videja.
A taky jsem se ve svejch nastávajících pětatřiceti (já sudý čísla moc neto) rozhodla, že je čas myslet i na mě.
2009-02-24
2009-02-23
Situace posledních týdnů způsobila nevítaný návrat mých problémů se žaludkem, a zatímco posledních několik týdnů mně bylo jenom kontinuálně blbě, víkendová krizovka způsobila kontinuální blití. Za poslední tři dny jsem sežrala pět cherry rajčátek, jeden banán, jedno jabko a naprosto luxusní knödl a řízek s kartofelsalatem (v Rakousku na svahu), poslední jmenované pochutiny jsem blila s největším sebezapřením. Kafe jsem už asi týden nezkoušela. Takže dneska večer jsem nafasovala kombo z tyčového mixéru - jabko, mrkev, pomeranč. Vypadá to hrozně, chutná to docela dobře. Není to šťáva, je to taková spíš výživa. Zatím drží. No a zejtra se uvidí.
Mám nový zimní boty (jo, já vim, už jsem říkala) a taky mám přehozený gumy na autě. Přední za zadní. Na zadních byl totiž ještě nějakej vzorek. Znáte to s těma kovářovejma kobylama? Funguje to! Jsou bosý.
2009-02-22
Některý noci jsou fakt pekelný. A některý dny taky.
thx to McD [featuring zmetek]
Včerejšek byl zasněženej. Jeli jsme na Stuhleck na hory. Jakože, ve čtyři ráno jsme vstali, odjeli do města k busu, nalezli a vylezli pod kopcem u lanovky. Celou dobu sněžilo. My jsme jezdili. Chtěli jsme vyzkoušet dosud nevyzkoušenou sjezdovku úplně nahoře na kopci, ale ještě jsme nebyli ani nahoře a už jsme viděli, že nic nevidíme. Teda, bylo vidět. ale jenom asi na 20m, dál končil svět, lana lanovky vedly do ničeho a kabina před náma mizela víc a víc. Moje kolena se rozhodly, že vydrží skoro celej svah. Těch posledních asi 70m už to nebylo úplně vono. Ale účelu bylo dosaženo. Jezdili jsme, pojídali, vyvětrali se. Dojeli domů, přesněji do města, a šli naložit věci do auta. A helemese, bota. No, kdo moh před pátou ráno čuchat, že v sobotu se ve městě za parkování platí? Tak jsme zaplatili..
Saudek Jan prej šéfredaktorce řek, že jsem dobrá fotografka a darované fotce zálibně hleděl na zuby.
A taky máme už nainstalovanej ten novej lustr v kuchyni. Světlo, teda. Krásný.
2009-02-20
Už jsem se chlubila, že mám z Překládání pro EU Áčko? Né??? No tak mám! ;-)
Taky jsem se konečně dostala na trénink a to už prosimpěkně podruhé tento týden, takže jako tomu sama ani nevěřim. Samozřejmě moje výkony stojí za vyližprdel, ale to bude dobrý. Hlavně se nenechat převálcovat - klasicky se mně na trénink večer už nechce, protože mám dost, a když nejdu, tak mě to sere, protože VIM, že bych se tam spravila. Takže když to dám, mám nabito zas na pár dní dopředu. Capoeira je capoeira.
Děti, přesněji prcci, už jsou zdraví. Šli do školy. Včera jsem je vyvenčila, aby nedostali šok z počasí - nebyli přes tejden venku - a při té příležitosti jsem si konečně zakoupila zimní boty. Z těch starejch už mě bolela pravá noha (mám takovej jako rozbitej ten palcovej kloub) tak, že se mně na tom i blbě stálo, natož ještě chodit. Nový boty jsou ovce inside a kůže outside, opravdická, stály strašnou palbu (na můj vkus) a jsou hnědozrzavooranžový (to je jedna barva, né že pruhovaný). Byla jsem v nich včera celý odpoledne a večer a dneska celej den ... a noha mě přestala bolet. A taky je mně teplo. A venku pořád sněží, takže uff, novejma zimníma botama jsem zimu nezahnala...
2009-02-16
Mistr Veveří ve špatném parkování konečně chycen při činu! ... Ano, dnes mě dostali. Ne že bych unikala, ale.. Zaparkovala jsem na krizovém parkovacím místě č. 1 (tam, kde stojím, když fakt není kde se na Gorkýho/Veveří rozumně postavit) a odešla studovat. A když jsem dostudovala a vylezla ze školy, ve směru ondatry jsem zahlídla mohutný oranžový blikání. Nojo, odtahovka. Pomyslela jsem si, že jednoho dne to muselo přijít, došla k autu, zaregistrovala policajty přimontovávající na ondatřičku bazmeky na zvednutí auta na plošinu a pravila "Dobrý večer, pánové.. obávám se, že tohle auto je moje."
Jeden z policajtů se na mě otočil a říká "Slečno řidičko, to tady nebylo žádné místo na zaparkování, že stojíte takhle blbě?" Odvětila jsem že ne, a že to je pokaždý peklo, čímž se vyjasnilo, že uznávám svou chybu, druhej přestal nandávat ty bazmeky a pak už jsme si jenom vyjasnili, že jako doklady, pokuta, totok (byl to hodnej člověk, prosimpěkně, mj řek, že je na mě někdo zavolal a mám si na to dávat majzla), nakonec mně ještě informoval o tom, že mám neplatnej řidičák (prej ňáká vyhláška. Jako, já jsem si ještě v listopadu kontrolovala, jestli spadám do tý skupiny, která musí vyměnit papíry do konce roku a nenašla jsem to...) a jelo se dále močálem černým kolem bílých skal.
Jo a ta ledovice, po které jela ondatra cestou do školy, byla taky výživná. Přemýšlím, že si přece jenom koupim zimní boty.
2009-02-15
Proběhlej týden byl hustej. Hlavně skrz ten intenzivní kurz, já vim, že se asi opakuju, ale fakt to byl nářez. Takže se děti přes svoje choroby přenesly defakto samy, stíhala jsem tak akorát ráno, na oběd a večer jim dávat nějaký léčiva a stravu a několikrát denně je kontrolovat telefonem. Ale důsledkem minulýho týdne je ukončenej první semestr (ano, i největší brzdiči již zapsali známky) a jedna hotová zkouška z druhýho. A moji studenti mají taky skoro všichni hotový zkoušky a dokonce jsem jim je doufám už i všem zapsala. Takže teď co? Teď začne další semestr. Mně i jim. Vzhůru dolů.
Za uplynulej týden jsem byla celkem dvakrát nakupovat. Jednou v tesku a jednou v glóbusu. V obou případech se mně povedlo trefit totálně narvaný kšefty a v obou případech jsem byla bez koleček, z různejch důvodů. Málem mě trefilo, z mnoha důvodů. V tesku jsem se utěšila pomocí dvou kytic tulipánů (jako, když je jedna desetikousková za osum pětek, tak je tam nenechám!) a v glóbusu masem (ano, hoši, udělali jsme si tím mixérem tatarák), ale doufám, že se to už příště nestane. Do teska zásadně v noci a do glóbusu.. nevimkdy.
2009-02-12
Květináč se na těch horách skutečně naučil lyžovat. Pravil, že nechápe, jak je možný, že všici padaj z vleku, když se jenom vezou. Zavzpomínaly jsme na krušné začátky a kvanta rypáků, co jsme házely na vleku, totiž na laně, než jsme se odvážily na vlek (kde byla jízda samozřejmě jednodušší, což jsme ovšem netušily). Dále pak Květináč pravil, že teda bude střídat lyže s prknem, když bude potřeba, protože to nechce zapomenout.
Jinak kocour už je zdravej a lítá po venku, ale onemocněli prcci.
2009-02-10
Dneska byla kalamita. Ve třičtvrtě na jedenáct začalo sněžit (vim to přesně, protože jsem se koukala kolik je hodin a studenti zvolali SNĚŽÍ!) a .. no, ještě nepřestalo (je noc). Na auto mně napadlo za hodinu asi osum cenťáků sněhu (pozor, včera i dnes jsem parkovala na opravdových parkovacích místech! -teda dopoledne ne, ale policajtů bylo všeude mraky a nic-), vlaky nejezdily, auta stály.. no dom jsme jely s Pelišákem (to jsou ty nejezdící vlaky) hodinu a čtvrt prosimpěkně. Normálně to je tak.. dvacet minut, ať nežeru a respektuju pravidla. Chudák ondatra má strašlivě sjetý gumy, zimní samozřejmě (dokonce tak moc, že jsem ani před kalamitou nemohla do levýho pruhu, se cukala půl metru na každou stranu), ale zvládla to moc pěkně a jako teď lituju, že jsem nepočítala ty rozjezdy, který musela v těch kolonách absolvovat. Dneska si to teda dala.
Tenhle týden mám intenzivní kurz Překládání pro EU. Přednáší nám chlápek, co tam dělá už asi tak pětadvacet let, a do týdne se musí narvat to, na co bysme jinak chodili celej semestr. Takže každodenní ujetý úkoly na téma EU a dvakrát po dvou hodinách, dopoledne a odpoledne. Celkem nářez, pro mě hlavně kvůli času (prcci jsou nemocní) a skrz parkování. Ale považuju to za užitečný, překvapivě (já a EU nejsme moc kámoši).
Dneska jsem se po měsíci dozvěděla známku z překladu pro babu s disketou. Se přiznám, byl to text shodou okolností taky z oficiálních dokumentů EU, dostali jsme ho anglicky, mně se do něj nechtělo, tak jsem použila google a do pěti vteřin na mě vypadla česká verze. No tak co, já se s tím dělat nebudu, když to je hotový, žejo (o tom, jak moc neužitečnej pro mě ten předmět byl, už jsem jistě psala, že), upravila jsem pár spojek a zaměnila primární za zásadní a podobný blbiny a odevzdala. Dostala jsem C. Přesněji řečeno, oficiální překladatel EU dostal C. Strašlivě mě to nasralo. Ve schopnosti baby s disketou mám velmi omezenou důvěru už od posledně (o tom, jak například tvrdila, že UK je přesně to samý co Británie, takže je to jedno, co tam napíšete, jsem jistě už psala, že), takže pokud mě to nepustí, hodlám se za oficiální text rvát.
2009-02-08
Tak s tím Květináčovým příjezdem jsem se trošku netrefila. Měli jsme v materiálech něco o neděli a pátku, ale oni odjížděli v pondělí, takže by se logicky vraceli v sobotu.. chtěla jsem se na to zeptat.. ale nějak jsem zapomněla.. a nastavila si budík na pátek. V pátek nějak po čtvrté píšu Květináčovi, jestli teda dorazí v pět, Květináč hlásí že jo, tak píšu "a kde jste teď", abych věděla, kdy vyrazit, a vona prej.. "teď jsme se vrátili ze svahu". Trošku mě to šokovalo, nicméně ukázalo se, že jsem zapomněla pořešit esi pátek nebo sobota a vrací se v sobotu. Takže ještě že jsem na to Slovensko nejela bo miláček by mě vykostil, kdyby jel na pátou pro Anku a ona by tam nebyla. (A v sobotu odpoledne nebyl ještě dostatečně střízliv na to, aby někam šel, natož jel.)
A tak jsem jela v sobotu napřed do kafárny a pak pro Květináč. Kafárna Steiner na Gorkýho (kua. Nebo na Grohově? Myslim že na Gorkýho. Nikdy si ty ulice nepřestanu plést) je nekuřácká a mají v ní fakt dobrý kafe. Potkala jsem se tam s několika okouny a relativně nečekaně přišla k penězům (relativně nečekaně = věděla jsem o tom, že pravděpodobně nějaký budou, ale nevěděla kdy a kolik, a nemusela jsem je vydělat, jenom jsem něco zprostředkovala). A ty peníze jsme s Ankou obratem utratily v Glóbusu. Vzala jsem jí s sebou kolečkový boty a vyrazily jsme na nákup. Věděla jsem, že chceme maso, takže jsme musely do Glóbusa. A byvše při penězích, rozhodly jsme se projet i elektronikou a domácíma potřebama. Napodruhé jsme našly rychlovarnou konvici (děti mají nahoře námi odloženou a tedy hnusnou) a tyčový mixér, do něhož jsme se lehce zamilovaly (je krásně barevnej) a po zjištění, že umí i gaspáčo a maso na tatarák bylo rozhodnutí otázkou tisíciny vteřiny. V krabici byla krom naší nové hračky (bomba. Tyčovej mixér je bomba. Teda tendle) samozřejmě ještě jedna věc - takovej kus tvarovanýho kartónu, ve kterým to bylo všechno uložený. Kočky mají z novinky taky radost.
Mimochodem nahoru do zelené lištičky jsem přidala odkaz public - zachtělo se mně pochlubit sama sebou.
2009-02-06
Dneska je pátek, konec týdne, kterej v sobotu, v neděli a v pondělí dopoledne (což je dost dlouho, na to, že jsem to celou dobu takňák řešila a celou dobu se řítily další katastrofky) vypadal dost strašlivě a zoufale. Nakonec dopadl překvapivě dobře. Překvapivě především pro mě. Všechny časový kolize se podařilo uspokojivě odvrátit - nejzásadnější věci vybírám:
Zkouška z Teorie (mám k tomu předmětu respekt) - získala jsem dosud dvě eFka, a po druhým mail od zkoušející, že se můžu stavit na konzultaci (ne já, ale všichni co to neudělali). S radostí jsem využila. Dobře jsem udělala, našel se nezapočítaný bod a já jsem se dostala na hranici, když už můžu dostat E (ano, je to čtyři mínus, nebo tak něco. Což je mně úplně jedno). Ve stejným kanclu jsem narazila na člověka, kterýho jsem chtěla jako vedoucího diplomky. Vzhledem k tomu, že už jsme si měli zapsat jakejsi seminář k diplomce, a vzhledem k tomu, že bych nerada na poslední chvíli uháněla někoho, koho neznám, ukecala jsem tohoto pána ke spolupráci již nyní (ano, byl též překvapen. A pak jsme vymejšleli nějaký téma pro mě, sranda to byla).
Koncotýdenní kombo part I - ve čtvrtek učím na dvou školách, a dálkaři mají ještě zkouškový. Taky jsem ve čtvrtek měla bonusovou práci a potřebovala jsem na celej den odjet. Můj laskavý ředitel pohlídal studenty u testu za mě a ty ostatní jsem přehodila na příští tejden (kdy mám intenzivní kurz Překládání pro EU, ale to se ňák zaplácne), takže jsem mohla jet do Práglu. Fotit Saudka. JO. Což je v podstatě nečekaným důsledkem mé poslední aktivity na poli novinářském, kromě toho, že dodávám texty, bylo mi umožněno dodávat i obrázky. Včera jsem tedy jela do Prahy zrobit fotky k rozhovoru s Janem Saudkem a Pavlou Hodkovou (nevěřila jsem tomu prakticky do chvíle, než jsme vlezli do toho baráku. Děkuji pěkně, Moniko :-). Až to vyjde, pochlubim se.
Koncotýdenní kombo part II - dneska se Květináč vrací z hor. Odpoledne. My (capoeira) máme v Bratislavě jogos (takový jako.. mistrovství střední Evropy), ode dneška do neděle. Ještě ve středu jsem si myslela, že pojedu (ještě v pondělí jsem si myslela, že půjdu dopoledne napsat třetí zkoušku z Teorie a PAK pojedu). Včera jsem to celý přebrala znovu a zjistila, že už hovoří příliš mnoho věcí proti (nemocnej Pelišák, příjezd Květináče, tři dny mimo a nutnost dohánět za zvýšenýho provozu, peníze, velmi nízkej počet průměrně naspaných hodin za poslední týden, absolutní nenatrénovanost a z ní vyplývající nulovej výkon, únava, blablabla) a příliš málo pro (víkend s dobrejma lidma, nový věci, co bych se naučila) - takže zůstanu doma, vyzvednu Květináča, možná zejtra vrátíme lyže (místo v pondělí), a z tím pádem ušetřených peněz Pelišákovi zaplatím break a ještě přes víkend něco vydělám.
Kocour už je prakticky zdravej, už nemá a i tak hrozně růžovej čenich - on ho z toho věčnýho soplení asi i bolel - a kočky blbnou. Trvají na hlazení, dokonce i Serena. Tahle Serena mně vlezla pod peřinu a normálně tam asi čtvrt hodiny se mnou ležela, v noci, než jsem usnula. Jsem si četla. Ona teda pak vylezla, když už mně upadla kniha, a prej si lehla na mě a spala na mě. Sheeanička pro změnu včera v noci za mnou přišla na záchod, drápkama chytala mou ruku a kladla si ji na hlavu, že potřebuje hladit. Za chvilku jí to bylo málo a podávala si i druhou. Když jsem přestala a ruku oddělala, přidrápla si mě znovu. No a Xavier do třetice prej večer trval na tom, že ho Kubíček musí hladit a on mu bude ležet na klíně. Asi nějaký období, nebo co..
2009-02-03
Milý deníčku,
dneska jsem si do tebe chtěla zapsat fakt dobrou historku o tom, jak už nemám z Teorie překladu FF, ale FE, tj. už to mám, a taky o tom, jak jsem si již zvolila vedoucího své diplomové práce, ale pak se to všechno zas nějak pojebalo a já na to nemám ani v nejmenším chuť a z celé veselé historky by byl jenom trapnej žblecht.
Tak někdy příště, měj se hezky
tvoje Stvořitelka
2009-02-01
Kocour je nemocnej. Ano, onehdá byla kočka. Kocour je víc nemocnej. Kašle (první dva dny nevěděl, že to je kašel, tak rovnou blil), teče mu z nosa žlutá srágorka, když se mu povede dejchat nosem, dělá bubliny - ale většinou dejchá pusou. Spí ještě víc než obvykle, je ještě pomalejší než obvykle. Ale furt žere, zdrhá ven (nevadí že mrzne a je sníh) a tváří se nasraně, když ho někdo otravuje (tj. nečte mu myšlenky, že TEĎ je třeba přestat s hlazením apod.).
Kdyby si někdo pamatoval, jak jsem onehdá tady fňukala, že jako ta Teorie a totok, a že mě utěšuje, že nějaká holka z toho byla zoufalá a dokonce nepochopila otázku.. no, tak já to opět nemám a dotyčná jo. Heh.
Phelps hulí. Všichni víme, kdo je Phelps, žejo. Totální hvězda olympiády, medajle, sport, todlencto. A von hulí! Aféra! (Já v podstatě ty novináře chápu - o čem mají asi tak psát - ono už to teďka není Jdu do trafiky a koupim si maximálně dvoje noviny, vono už to teďka je Půlku pracovní doby strávim čtením kokotin na internetu, a jako - buďme realisti, ty rozumný témata už jsou dávno spotřebovaný, a vo čem asi tak psát, aby klikalo hafo lidí a tudíž bylo co předhodit inzerentům a tudíž bylo z čeho platit všechny ty lidí, co píšou, a že píše snad každej...?)
Jo, vysvědčení. Bišina učitelka je kráva. Vyhrožovala jí trojkama na vysvědčení, my jsme se s tím srovnali (páč nám je jedno, jaký má známky, hlavní je, esi má něco v hlavě - a esi to, co tam má, odpovídá jejím schopnostem), Biša se s tím srovnala.. a ve čtvrtek koukám na ten papír a ta holka má vyznamenání. Pelišák nakonec dvakrát dva, Opičák pár dvojek, Květináč dle očekávání trojku z dějepisu - učitelka je asi taky kráva, na rozdíl od učitelky z těláku. No co, papíry jsou doma, žijem.
V pátek jsem si s dětma udělala vejlet do města. Jednak půjčit lyže (Květináč jede se školou. Prkna nepovolena. Květináč se bude učit na lyžích. Těžko se to vysvětluje někomu, kdo nemá stejnou zkušenost - ona od šesti jezdí na prkně a tudíž má ÚPLNĚ jinou představu o tom, jakým způsobem se lze pohybovat po sněhu. Jeden příklad za všechny - když na prkně ztrácíš rovnováhu nebo jedeš moc rychle, tudíž potřebuješ přibrzdit, "přišlápneš" paty. Když totéž uděláš na lyžích - zrychlíš. Bude sranda), a jednak dořešit nějaký resty. Pelišák měl slíbenou díru do břicha, takže teď už cestu k Davidovi znají bezpečně úplně všichni; Květináč využil příležitosti a vyžádal si bonusový prostřelení druhýho ucha, a tak jsem využila příležitosti taky a konečně vím, jaký to je, nechat si udělat díru do těla někým jiným. Rychlý. Jako, byl to dobrej pátek. Uvalila jsem všechny prachy co jsem měla, v papírnictví jsme nakoupili asi za patnáct kil (sešity, bombičky, pera, gelovky, papíry... no fakt. Já tam nesmim moc často), popovídala jsem si s paní, co prodává plnicí pera, o bombičkách (jako, to neni žádná prdel, najít někoho, koho jeho práce baví!), dvakrát jsme žrali ve fastfoodu, povedlo se mně koupit ve výprodeji svetr k mé učitelské sukni, celej den jsme pomlouvali s dětma lidi (a mně se zase povedlo dostat jim nenápadně do hlav kus brněnské historie) a nakonec mně Pelišák poradil s výběrem řasenky (čili jsem žádnou nekoupila), protože po skoro třech letech už mně asi dochází ta černá barva.
A taky jsem dostala k narozeninám kníhu (miláček, dle vlastního přiznání, je na vymejšlení dárků levej. Prej se pokusil zakoupit nějaký kočičkový hrnky, ale nezvlád to, tak ze zoufalství zašel do antikvariátu a tam narazil na tohle. To je kniha o Karlovi, a je v ní óóbrovská příloha s rodokmenem Lucemburků a Přemyslovců a jako bonus ještě jednoho braniborskýho rodu, no prostě naprostá a totální trefa) a tulipán a yodu a světlo, a nakonec jsem tu zkurvenou neděli přežila, jakkoli to vypadalo, že to už nepůjde.
