29. září
Udělala jsem si nerd test.
Nejsu nerd a vim to, ale někerý odpovědi mě evidentně do
té skupiny zařadily. No, co. Udělejte si taky. (InEnglish.)
V pátek jsem nešla na třídní sraz z
gymplu - ze Slovaňáku. Měla jsem dost. Všeho. Dneska jsem
dostala kolektivní fotku. Asi bych ty lidi stejně nepoznala a
mám pocit, že se mezi ně eště furt nehodim.
Za deset dní máme třídní sraz. Z Koněvky.
Na tom samým místě. Ten organizuju já, tak trochu.
Tam asi pudu. Doufám že ty lidi poznám a že se ke mně
hodí ;-)
V pátek jsem šla na Kurz správného
psaní pro nebohemisty. Myslela jsem si, že zkusím ukecat
přednášející, abych tam nemusela chodit, bo
nemám pocit, že potřebuju opakovat ú a ů a mně a vy a s/z
a čárky ve větách, a taky jsem to při
úvodním úvodu řekla. Ale je to takňák
první předmět, kde jsem nebyla totálně zmatená a
oproti ostatním pozadu, takže si v pátek ráno
dopřeju trošku navyšování sebevědomí.
O víkendu jsem napsala dva domácí úkoly. O
prvním jsem si absolutně nebyla jistá, co mám kua
vlastně zpracovávat, zatímco o druhým jsem si
absolutně nebyla jistá, co mám vlastně
zpracovávat. První jsem snad pochopila dobře, páč
jsem ho začla psát až po diskusi se Zuzankou, zatímco
druhej jsem měla ve chvíli, kdy pamprésor zveřejnil
zadání, už napsanej.
Taky jsem šla na trénink, konečně, po snad třech tejdnech. Tenhle týden to chce ještě zaběhat ty kroužky dětí (družinářka ve čtvrtek ZAPOMNĚLA poslat Ksichtku do sboru...) a už to snad pojede komplet, naplánovaný mám všechno krásně a i studenti vypadají, že budou celkem použitelní..
Jinak jako je mi srdečně líto, že nedodávám veselé historky, ale já je prostě zapomínám. Už jsem si vytvořila kvalitní a plně funkční systém připomínek (mám v autě barevný lepící papírky a tužku a úkoly mám naplepený vedle volantu, každodenní záležitosti mám v debilníčku a nutný věci ještě navíc v telefonu s budíkem), ještě vychytat ty potíže s parkováním a přepravou a nějak eliminovat nevhodné zásahy do časového rozvrhu přicházející zvenčí (například pondělní školní frontu na oběd, která minulej týden způsobila zásadní posun programu), a bude všechno dokonalý.
Čest vaší práci, přátelé.
23. září
Dneska mně volala nějaká cizí
ženská. Zas.
- Dobrýden
tadySimonaNějaká chtělabychvám bla blabla blabla
nejnovější výzkumy blablabla
výživa
blablabla
- (hihi,
potichu jsem se
hihňala, už jsem měla dost a ona slila všechno do jednoho
zvuku
a měla uspávací hlas, hrozný kombo)
- blablabla blabla
mastné kyseliny ---
- héééhehehe
(normálně jsem se začala řezat nahlas)
Na druhé straně telefonu to ztichlo. Přestala jsem se
smát nahlas, abych jí mohla něco říct.
Za chvilku
se ozvalo Slyšíme
se?
- jojo
slyšíme
- Dobrýden
tadySimonaNějaká chtělabychvám bla ---
rozjela se znova od začátku.
- No, to jsem
slyšela, až po ty mastný kyseliny --
(začínala jsem se zase nekontrolovaně hihňat)
- ...ááá
éé já bych vám
ráda představila --
- -- a ani mě to
dál nijak nezajímá,
konečně jsem dokončila větu.
Slečna na znatelnou chvíli ztichla a pak se tiše
rozloučila. Ano, vím, že to nebylo fér. Ale MASTNÝ KYSELINY?!?
:-D
Odpoledne jsem cestou do školy vyjela na kopec a tam byl takovej smrad, že to zpomalilo všechny auta. Nekecám
Včera jsem řešila ve škole na studijním, že mám na dnešek přehozenej rozvrh v debilníčku, a že bych si to teda ráda ověřila. Nikdo o ničem nevěděl. Zalitovala jsem, že nestihnu první hodinu s Rambouskem včas, škrtla změnu a vyrovnala se s nestíhačkou. Dneska mně volaly holky ze studijního, že ehm jsem měla pravdu a že ehm studenti po hodině přišli, že je nikdo nepřišel učit. No, i kdybych vyrazila ulpleclich ichned, už bych to stejně nestihla na víc než deset minut, takže jsem nakonec na tu první hodinu s Rambouskem přišla skoro včas. (No, jako, parkovat ve městě je fakt peklo.)
A na tu první hodinu s Rambouskem mně volala Biška. Přesně 1330. Tak jí píšu Su ve škole, napiš SMS, přijedu odpoledne. A vona na to Čekám před školou. Tak jsem teda s omluvným výrazem vyběhla z učebny a s naprosto vybitým telefénem v ruce se jala volat holčičce. Holčička si, jak se ukázalo, totálně popletla dny v týdnu a vzorně na mě čekala před školou, že jako jedem dom. Tak jsem ju po telefonu donavigovala zpátky do družiny za paní učitelkou, nechala si ju dat k telefonu, vysvětlila si s ní, cože se to dělo (paní učitelka samozřejmě lítala po škole a hledala Ksichtku), vyjasnilo se, Ksichtka odložila věci a jelo se dále močálem čeným kolem bílých skal.
Ty péra už přišly a tu chorobu už skoro nemám, ale su líná unavená. (No ne, fakt mám dost.)
16. září
Já su děsně přízemní
jedinec, takže mám
přízemní zájmy. Například
plnící pero. Core.
Nejlepší, co jsem měla. Asi se
přestává
dělat, či co, takže normálně dostupný neni. Moje
první mi ukradli v Itálii s batohem a
počítačem.
Moje druhý je po pěti letech fest jetý a
navíc se
někde schovalo. Takže já píšu už asi
deset
dní gelovejma pilotama a né že by
gelový piloti
byli špatní, to ne, ale přece jenom na
kontinuálnější psaní
mám
jisté požadavky, a geloví piloti je nesplňujou..
Takže
tahle kombinace (pero je ojetý a schovaný) je
dobrej
důvod k tomu, abych obnovila perový park. Core už
nestojí
dvanáct kil jak kdysi. Už je za něco přes šest
set. Pokud
se ovšem tady sežene. Zatím SE nesehnalo, tak SE
šlo na anglický ebay a - já ty
internety žeru -
před chvílí jsem za libry koupila
německý pero od
francouze. Vlastně dvě. Včetně pojištění a
poštovnýho to stálo M
Í Ň než
šest kil. Se těšim. Budu zas kultůrně psat.
14. září
Tak jsem si hubu nerozbila. Ale byla jsem opatrná.
Na tom okruhu,
jako. Shodli jsme se s pentáčem, že nevadí, že
nebudem
nikdy mít na konkurenci, hlavně že se máme
rádi, a
v sobotu večer jsme se skoro zhroutili oba. Mně nešlo
mačkat,
jak jsem byla zmrzlá, a jemu nešlo nechat se
zmáčknout. Takže kromě hromady fotek na hovno a s flekama,
jak
mám zasraný objektivy i tělo, mám
nějakou
príma angínu nebo co. Takže jsem se dneska
vrátila
od dveří, už jsem měla ruku na zimní bundě.. a
pak jsem
si řekla, že se na to můžu vysrat, a radši si
udělám
pořádek ve školních věcech a nedejbože
se pokusim
vyléčit. Tak docela to nevyšlo, páč
jsem zabudla,
že mám vestu v autě a pětikilo (zálohu na vestu)
na
okruhu, takže jsem tam odpo stejně musela, ale aspoň jsem tam netuhla
celej den. Zbytek dne jsem žrala pečený maso, co upek
drahoušek, vitamíny, brufeny a čaj a spala u
filmu. No a
taky jsem dopřebrala ty autofotky. Ale protože su dementní,
tak
jsem ofkóz zapomněla na někerý.
Děti jsou taky jakýsi nachcípaný. Obzvlášť Květináč a Pelišák. Obě odmítly večeři a odpoledne pospávaly. Ovšem na můj dotaz "Jste nemocný? Zůstanete zítra doma?" unisono vyjekly "Néééé!". Hodné děti.
12. září
Školy budou v plném proudu,
mám už dokonce
rozvrh. Kříží se mi to jenom asi na třech
místech.
Z pěti předmětů. Hihi.
Mám DĚSIVĚ špoinavý objektivy i foťák. Každej jinak. A na okruhu už jsou zase gétéčka :-) Tak uvidíme, jestli si zas rozbiju rypák. dneska jsem viděla holčičku takovou, jela po zámkové dlažbě. JELA! Jako. Voni totiž ty děti jsou lehčí, tak jedou tam kde já už nemůžu, nebo tam, kde já už letim na hubu. Mimochodem, počet lidí s kolečkovejma botama ve věku nad 12 let hrozně rychle roste! Už znám DVA další! Zřejmě to něco vypovídá o mých kamarádech. Hihi.
10. září
Škola v plném proudu.
Všechny. Skoro. Dneska
jsem se po cca měsíci podívala do seznamu
povinných předmětů na tu FF, co mám, a zjistila
jsem, že
jsou od posledně jiný. Mj je tam jakási
ruština
pro akademiky. To bude ještě prdel.
Před nějakou dobou jsem viděla v TopGearu jakýhosi lexusa, co uměl parkovat sám. Teda, "uměl". Dneska jsem seděla v superbu, kterej sám zaparkoval....
5. září
Škola v plném proudu. Již ve středu
jsem zapomněla zajet pro prcky!
Jinak co, jinak nic. Ledaže - nainstalovala jsem si ICQ6. Jo. Já. Protože. Tonda mně psal jeden den, jestli si nezahrajem nějaloou hru. Jsem neměla čas, tak jsem se ho pak ptala, jkou hru a kde a tak, a ukázalo se, že na ICQ. Tak jsem si to nechala předvést, jako je tam pár her, ale KámenNůžkyPapír s japončickejma postavičkama , to mě fakt dostalo :-) (Akorát to icq. Hrozný, hrozný hrozný. Tonda neměl čas bo mi neodepsal, tak jsem to vydržela asi deset minut na tom. Pak návrat ke zlaté mirandě.)
Včera jsem byla snad po měsíci na tréninku. Úplně mě bolí nóžičky, ale je mně líp. Jakože, bolí mě svaly, ale nával endorfinů (nebo co je to za -iny) pomoh.
A dokupování věcí, co jsou potřeba skrz školy, stále pokračuje. Někdy mám pocit, že fakt umim pracovat s penězma, protože podle mě už jsme toho zacvakali ve spojení se školama násobně víc, než jsme vydělali, a to kupujem i jídlo. (Ve skutečnosti zacházet s penězma neumim, samozřejmě, a vim to.)
srpen zde
