31. srpna
Zejtra je škola. Takže jsme dneska ještě museli pro batoh Ance! Protože neměla. Myslela jsem, že minulej týden se to tím Honzovým ukončilo, páč se Květináč nepřipomněl.. takže jsme si dneska udělali odpoledne vejlet. Do města. Pro batoh. Mimo jiné. Příště pošlu Anku samotnou, nebo koho, protože jenomdíky tomu máme hafo jinejch věcí samozřejmě. Jakože, třeba, já nemám žádnou "kabelku", kerá vypadá jako kabelka a přitom se do ní vejde všechno, ale mám kabelku s Kermitem, takže jsem stále tvrdila, že žádnou další nepotřebuju. Ovšem. PPři honbě za batohem jsme vešli do vjetnamkšeftu, a tam na mě čumí kabelka s pejskama. Tak řikám Jééé kabelka s pejskama (přitočila se ke mně místní prodavačka, tak jsem využila situace a říkám ze srandy) nemáte náhodou i s kóčičkama? - Paní ukázala a říká Máme. No tak jako to nešlo, žejo. A ve Spárkysu jsme koupili Jelimána. Akože ozaj, sleva jak prase, 39 Kč, když mě děti na to lákaly, pravila jsem, že NIC, ale pak jsem se tam podívala pořádně a jako, chudák, by tam musel zůstat. Takže celý odpoledne mně nebo dětem chodil na prstě.

Na Svoboďáku jsme potkali Ivetu. Zrovna když jsem si fotila nálepky na odpadkáču. což samozřejumě přitáhne zraky, že, osoba v předklonu s červeným trikem Tři sestry, kerá fotí odpadkáč.

Do sbírky nám přibyl další ABSOLUT kousek. Využit nebude zrovna často, ale pěknej je, to rozhodně. A miláček má bílý boty. Sám si je vybral. Asi tři dny (hm, možná dýl) o nich přemejšlel. Jsou krásný. Já bych bílý boty mít nemohla..

Jo, a taky jsme byli na závodech. Bratr má v autě motor ze dvou motorek (nekecám. Dvě hajabůzy), takže to krásně jelo, dokud se to neposralo. Což je asi dobře (že se to podělalo teď), protože se to třeba nepodělá příště. Se uvidí.

Mám děsnej skluz ve fotkách, dneska jsem dodělávala AD ze začátku týdne a ještě mám cosi odněkud.. ale mně se do toho tak nechce. Eště furt. -- Ale už jsem aspoň vyčistila (pokusila se vyčistit) co šlo..

Spaceile? Spolužáci! ;-)

29. srpna
Tak děti už maj vymalováno i přestěhováno. Podkroví už malovat nebudu, nene. Je to špičatý a já su maličká. Příští tejden už je škola. Pozná se to tak, že mají prcci nový batohy. KONEČNĚ. Biška růžovej a Honza s Wall-Em. Jemu se děsně líbí. (Jsme byli v kině.) Takže si založil sešit a do něj si lepí všechno o Wall-Em, lístečkem od batohu počínaje, reklamní nálepkou na sadě nabíjecích baterek konče. A dělá takový koláže z toho. Mě nebaví fotky, takže žádná zásadní událost nikde neni, ale snažim se to přes to nějak překopat, takže jako něco bude. Například to, jak si Xavier vlezl do veliké papírové tašky z ikeje, přišla Sheeana, zjistila, že uvnitř NĚCO je a začala to otlapkávat. Tlápičkou. A pak přišla Serena a podívala se dovnitř a pak se všeichni tři plácali tlápičkama asi půl hodiny, Xavier stále uvnitř tašky, a ty dvě po něm různě skákaly a tak.

24. srpna
Ptala jsem se miláčka, jestli má radši Svratku nebo Svitavu. Jemu je to JEDNO!


Trošku jsme pohli tady s tím brajglem co máme v baráku. Prcci mají takňák vymalovanej pokoj (malovat podkroví je S T R A Š N Ý), barva na tlamičí pokoj je koupená (podkroví s ještě větší šikmou plochou a víc trámama a delší styčnou plochou kolmých a šikmých zdí, bléééééééé), na příkladu sousedního pokoje jsem jim předvedla, proč NEMŮŽOU MÍT a NEBUDOU mít barevný stěny, zdá se, že pochopily. Zrenovovala jsem nějaký stoly, chystám se na skříň. Tímto děkuji Elice za pomoc se stěhováním jedné skříně z pokoje do pokoje. 1. má skříň asi 2.20 na vejšku, což dveře nemaj ani náhodou, a 2. se zdá, že Elika má tutéž stěhovací mánii co já.

Kolečkový boty se osvědčily nejvíc zatím při večerním kolečku Baumax, Electroworld, IKEA, Tesco, ovšem kombo Baumarkt-Globus (a nedávná Olympia) taky nebylo špatný. (To znamená, že máme většinu školních potřeb, novej topinkovač - ne, není to ten krásnej :-( -, nějaký lampičky a koberečky pod židle, a vůbec hromadu jinejch věcí.)

Fanánek je gényjus. Posledních pár let zjišťuju, že moje nejoblíbenější skupiny a interpreti (jak řiká chlapec, ovšem on to myslí pejorativně, bo v jeho pojetí interpret pouze interpretuje jemu předané texty a melódyje, v mém pojetí jde spíše o sólistu s doprovodem) jsou stále mými nejoblíbenějšími. Znamená to, že su konzerva, anebo že jsem si uměla již před *mnoha* lety (víceméně náhodou) vybrat stejnou krevní skupinu? Která stárne současně se mnou? Ač jsou všici starší? Dopytle

19. srpna
Tři dny jsem četla lamera. Byl u nás brácha s Matesem a zmetek bez Elliota. Viděli jsme Wall-E/ho. Elika udělala další krok na hvězdné dráze focení. Bratr udělal další krok na cestě k Poháru. Popraskaly nám žárovky. Web už jede.

situace
Elika: "Se ti ten lak loupe.."
já: "Jo, sintě, pučtě mně ho eště.. dík.."
Elika: "Von už došel. Teda jako není. Oni ho kluci spotřebovali."
já: "COŽE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!"
Elika: "Máme fotky!!!!!!!!!!!"
(mají)

14. srpna
Mně se nechtělo. Se mně v palici honilo hrozně moc věcí, ale žádný z nich nejsou pozitivní, tak jsem si říkala, že se na to vybodnu, to sem hrnout.

Dojeli brácha s Matesem. Tak jsem jim hnedka šoupla do ruk AD, protože voni se jinak vyfotit nenechaj, hehe.

Hodila jsemz as rypák na botách. Takže další věc: nejezděte na kolečkovejch botách za šera, natož potmě! (Žádná vážná zranění nemám.)

Květináč už má boty. Hnedka v nedělu jsme je musely testovat v Olympii, jeli jsme tam rovnou z chaty. Jsou v pořádku, zdá se. Pokusila jsem se nás vyfotit za jízdy v zrkadle, ale akosi sa nepodarilo. A po nějaké debatě jsem Květináčovi předala svou oblíbenou knihu Máma bude koukat, která je plná nápadů a návodů na kraviny typu uzlovaný závěs, ručně lepený náramek z kamínků, podložka pod hrnce z kousků dřeva a tak. Děsně se jí to líbilo :-)

Chavijé už úplně skoro krásně chodí, akorát tahá ocas po zemi. Ale dneska spal poprvé zase venku. A zrovna pršelo. Prcci spali dole. A zrovna jak se vzbudili, tak se začli hádat, takže ode dneška spí zase nahóře.

Miláček už je doma z nýrburgringu a dostala jsem krásný tričko heč

Ahašvér zas našel nějakou blbinu a já jsem se jí chytila - aneb kolik toho prozradí o člověku tagy z del.icio.us:

Více foto (a současně info) překvapivě zde

9. srpna
Konečně jsou tady. Boty s kolečkama pro Anku. Chvíli jsem si myslela, že nebudou. Už nebudu nikdy nic kupovat tak dlouho předem, fakt to nemá význam - objednala jsem boty v českém, nikoli americkém nebo anglickém internetovém obchodě. Protože tam měli ty, který si Anka vybrala a protože je měli asi o šest kil levnější než jinde. Obchod byl www.jaro69.cz a zkušenost hrozná. Dodací lhůta bot byla 4 týdny, platba předem. Oukej. Vysolili jsme 2k. Když se ani po pěti týdnech nic nedělo, napsala jsem mejla. Jako CO JE. Přišlo "dodavatel měl dovolenou, zboží bude do 14 dní", žádný sorry, nebo dokonce hned jak to přijde, dáme vědět, nene. Napsala jsem bábě, ať dá do 10 dnů vědět, jinak chci love, je to dárek a 7 týdnů je docela dlouhá doba. Za 11 dnů přišlo "je mi líto, boty nepřišly, peníze pošlu na konci příštího týdne". Málem mě jeblo. Má šest tejdnů naše love a eště si je chce tejden nechat? Následovala výměna mejlů, byla jsem slušná. Bába ne. Pokud ty love nebudou na účtu v pondělí, užije si pravidelných telefonátů. Negativní reference už jsem po internetu rozmístila.
Vono totiž to je pro nás docela dost peněz.
A samozřejmě jsem byla v prdeli, protože jsem neměla dárek pro Anku. Dostala k svátku prd, protože velkej dárek k narozkám, a já ho nemám. Mít tu bábu po ruce, asi bych po ní řvala fest. Takhle mně nezbylo než najít ty boty někde jinde, za mnohem víc peněz, objednat je a doufat, že za á dojdou do pondělí (byl čtvrtek odpoledne....) a za bé, že na ně seženu peníze. 
Velká pochvala patří www.insport.cz . Ve čtvrtek odpo jsem objednala, v pátek dopo přijel borec s dodávkou. To, že se ke mně dostaly až odpoledne, je jinej příběh a můj problém, nicméně pochvala jde i zásilkové službě GLS, s řidičem se dalo výborně domluvit.
Ještě že je Květináč na chatě, a nakonec ještě že ty boty nedošly dřív, bych to nevydržela a musela jí je dat hned, nechápu, jak můžou lidi schovávat dárky, dyť z toho nemůžou nic mít..

Good news, everyone! Naše ujetá rodina se rozrostla o další členku.

Mám vždycky takovej pocit, že bych měla někam vysypat obsah své černé duše. Tak se o to pokusím a vono to nevyjde. Naposledy včera - sypala jsem na twitter a twitter upad. Systém mně evidentně sděluje, že bude lépe nesypat. Systém má recht. Četla jsem po dlouhé době Edu Kriseovou. Pompejanka. Pamatuju si, že to byla nějaká dědečkova známá, občas něco od ní donesl, a já jsem to zkoušela číst. Nešlo. Pokaždé jsem to odložila. Nepamatovala jsem si proč. Teď už to vim. Tuhle Pompejanku jsem dočetla až do konce a myslím, že Eda má utrum. Nemám ráda tupou bezvýchodnost, proto jsem četla tak málo "zakázaných" autorů, proto mě srala Honzlová, proto jsem ignorovala různý přítelkyně z domů smutků. Průserů je dost všude kolem, tak proč se v nich babrat ještě víc, proš na ně spotřebovávat písmenka. Jánevim, Dostojevký není ukázka pozitivismu, ale nikdy mně nepřipadal jako snůška mrtvejch nářků, Greene to samý, ani jeden z nich nepíše o hezkejch věcech, ale mám oba ráda, protože se umí postavit svým kaším čelem. Nebo co. Krok zpět - a proto píšu veselý historky a moji elektroničtí i neelektroničtí pomocníci mi brání v psaní neveselejch. Tuhle spadne program, tadyhle dojde bombička. Než se pořeší, je po nutkání. Tak dík :-)

Ovšem nutkání nakupovat sešity je nezrušitelný. Byla jsem v glóbusu pro kočičí žrádlo (ta Serena zas nežere..) a tam samozřejmě už dávno vypukla hysterie zvaná "začátek školního roku". Seznam potřebných věcí jsem radši nechala doma, páč na žrádlo je, na pravítka a papír ne, ALE. Sešity pro holčičku s barbínou a pro chlapečka s gt3 tam prostě zůstat nemohly. Vzala jsem jich aspoň pár, jsou samozřejmě dražší než obyč, a až půjdu nakupovat i s dětma (jéééé a s Ankou na botách, budeme jezdit po glóbusu spolu!!!!), budu moct vzít zase nějaký a ještě pár normálních. A ty tlustý sešity v Albertovi. Mám tři. Tlamy si musí vybrat samy. Jsou ve třech tloušťkách - tlustej, ještě tlustější a nejtlustější :-) Škola je bezva.

Hej, spaceile, jak je? Neuvažovals o nějakých infomejlech? Můj bratr to provozuje ;-)

7. srpna
Byli jsme na vejletě. Nějak nám nevyšel tájmmenečmend, takže jsme si naplánovali vlakopěškovýlet do Fryšavy na svíčkovou. Ovšem nevycházelo to dál, takže vlak měl skoro půl hodiny zpoždění, čímž jsme přišli o spoj do Světnova, takže jsme šli pěšky přes Strž, takže jsem si přidali asi 9km, takže asi hodinu a půl. Nakonec se ukázalo (asi po 18km), že ve Fryšavě tu svíčkovou stejně nemaj. Což v podstatě ani nevadilo. Ovšem protože ten vlak ráno (no dobře, tak dopoledne) měl zpoždění, tak jsme byli přebrždění i my a domů jsme dojeli v devět večer, takže jsme už nikam nešli se šakalem, jak jsme původně plánovali. Ale viděli jsme starý známý místa, snědli hafo malin a jahod (teda hlavně já), prošli se (fest), projeli se vlakem (fest) i busem (skoro prázdným) a nalokali vzduchu. A Xavierovi už je líp, šel dokonce ven.

V Albertovi mají sešity. Krásný, barevný, tlustý sešity. Držela jsem jich několik v ruce. Nekoupila ani jeden. !!!!! Vyfotila jsem si je. Upozorňovala jsem miláčka na sešity. A až doma jsem si uvědomila, že Elika určitě bude do školy potřebovat plno sešitů a tak budu muset nějaký koupit, tak jsem radostně informovala miláčka, a on pravil: "Ale ty taky budeš určitě do školy potřebovat nějaký sešity.." --- jako, von mi to řek až DOMA! Klidně jsem si mohla nějaký koupit!

4. srpna
Už je to tady zas. Další měsíc. Vždycky to přijde hrozně najednou. Poslední červencovej den jsem byla ve Vídni. Chytila jsem se příležitosti a po vysazení pasažérů na letišti jsem odložila Roomstera v Gasometer City a odebrala se metrem na otočku směr Kunsthaus. Vídeň fakt žeru. Je v neustálým poklusu, furt se staví, furt se všechno míchá, všude plno lidí, lesklý baráky vedle rezavejch bud, nová zastávka metra na starým kanále, secese a parkovací domy. Kunsthaus. Se šipkou k šatně, vstupenkám, suvenýrům a na Novej Zéland. Kavárna ve dvoře, která je tak strašně zmatená, že nejde tam nejít aspoň na chvilku. Tak křivá podlaha, že člověk nemusí ani chlastat. Barevný sloupky na půl cestě k Hundertwasserhausu, takže nelze zabloudit. Village plná turistů, tašek a triček s kočkama, pohlednice I love Vienna se zrcátkama, Američani, kteří se fotí před kdečím, ale dovnitř nejdou, Japonci, kteří si fotí kdeco, ale dovnitř nejdou, hlava holky s brýlema nacákaná na zdech. Černoch prodávající nějakej časák zvláštním komunikativním způsobem, kterej obnáší kromě odnesení časáku i nadšené objetí s prodávajícím. Plynárny. Dálnice a všudypřítomný auta. Jo, i na tu chvilku mně to stojí za to.

V pátek jsme po dlouhé době, řekla bych letech, šli do Charlies s bandou. Chtěli jsme jet vlakem, ale měl zpoždění. Asi půl hodiny. Takže auto. Po dlouhé době, řekla bych měsících, jsme se férově zpražili. Spali jsme u Věrky. Chtěli jsme jet domů vlakem, ale mhd je svinstvo a vlak jede jednou za hodinu. Takže auto. Přijely tlamy. Odvezli jsme je do Mokré. Zase jsme sami doma.

Pedál si skočil. Jeli jsme se na něj všichni kouknout. Dokonce prej zmoknul, přišel totiž takovej velkej mokrej mrak... Dobrý to bylo. Takže po dopoledni v Prostějově jsme se vydali na odpoledne na závody do Vsetína. Jenomže silnice z Hranic na ValMez je jakási rozkopaná, takže jsme museli přes Novej Jičín. Našli jsme tam Steak House, na rohu Revoluční a Karla Kryla. To mě dostalo natolik, že jsem si to zapamatovala. Výborný maso. Dali jsme si teda oba hovězí, ale i to ostatní bylo určitě dobrý. Nakonec jsme do toho Vsetína na ty závody fakt dorazili. Valašský Klobůk mě neba. Takže fakt stačilo, že jsme tam byli jenom na poslední závodní jízdu a vyhlášení.

Xavier dneska došel domů po dvou dnech nepřítomnosti. Teda, došel. Já nevim. Volala jsem ho v sobotu, včera, nic, dneska jsme vstávali pozdě, tak jsem pořvávala po dvoře až odpoledne (Serena i Sheeana samozřejmě byly doma, Serena si dopoledne neodpustila svůj MŇÁÁÁÁááááááÉÉÉééééůůůůůÚÚÚ výstup za oknem), a objevila jsem Xaviera až někdy kolem páté. Ležel na trávníku a vypadal strašně. Pokusila jsem se s ním promluvit, ale řval na mě ať ho nechám na pokoji a donesu něco k pití a jídlo, takže jsem mu naklusala s miskou až k čumáku, sežral všechno, vypil všechno a furt ležel. Protože řval, kdykoli jsem mu sáhla dál než na loket předních tlapek, říkala jsem si, co asi tak prováděl - teda krom toho že se rval s kocourama, protože strašně smrděl. Nakonec jsme se s miláčkem shodli, že bude dobré kocoura předhodit lékaři, mimo jiné proto, že nechodí. Nacpali jsme ho do přepravky. Po několika desítkách metrů se Chavijé zbráboral natolik, že se začal dobývat ven. Což jsem brala jako že je dobře. U doktora se nakonec ukázalo, že ho ASI někdo střelil (já nejsu žádnej násilník, ale někdy bych s radostí mlátila lidi do obličeje, dlouho), má dost podivně odřený obě nohy na kloubech a zevnitř na stehně obrovskou oteklou podlitinu. Xavier zřejmě od soboty putoval domů, říkal doktor, že je úplně dehydrovanej. Taky chlastá jak alkáč. Teda, já mu dávám vodu. Takže dostal nějaký injekce, prášky a šli jsme zas dom. Má zákaz jít ven, naštěstí ani nemá zájem, zalehl na pvc (není to linoleum!) k misce s vodou a jídlem a pospává. Sheeana přemýšlí, jak to udělat, aby byla taky nemocná, protože ONA nemá u čumáku misku se žrádlem. Serena nepřemýšlí, ta kulhá už od pátku, a zase nežere. Protože Chavijé po ní vrčel, když prošla kolem jeho misky. (Zas TAK nemocnej evidentně není.)

Apgrejdla jsem KDO.

Jo, a ta lenora je děsná.

červenec zde

 


&