30. července
Ještě dneska ráno jsem si myslela, že je poslední červencovej den. No, tak není. Jak říká miláček, já mám všechny ty deníčky úplně nahovno.

Cecílie dorazila do svého nového domova. Též nový adresář. Může za to Pájka, chtěl něco pro Evu, a řek vyloženě že krtkáč, já za to nemůžu. Ovšem díky tomu jsem získala VanGogh limited edition adresáře z roku 2002, o kterým jsem si nemyslela, že se ještě dá někde tady vyhrabat. No, tak už nedá, tyhle byly poslední.

Děti jsou už zase pryč. Opičák pravil, že na tábor pojede s radostí i příští rok, a že by Šiša mohla taky, aji tlamy. Takže to asi nebylo TAK hrozný. Jezdili prej na nafukovačkách v potoce. (To bych chtěla taky!) Ostatní informace jsem z něj musela násilím páčit. Tak si holt počkám, jestli z něj časem ještě něco vypadne, asi mě nenapadlo se ptat na všechno.

Vyčistila jsem si foťák od brajglu. Teda, částečně. Včera jsem jela do města vlakem a tak mě napadlo, když se to čistí balónkem, to taky vyčistit vzduchem. Sundala jsem tedy objektiv, vystrčila ruku s foťákem z okna jedoucího vlaku a cvakala. Funguje to. Některý fleky zmizely. Což znamená, že ty ostatní jsou asi na objektivech, což znamená, že TO už bych měla hadrou zvládnout vyčistit.

Moje fotka na ISIC bude s čírem. Takže teď se už naprosto v klidu můžu ostříhat. Možná oholit, to si ještě rozmyslim. Doufám, že to stihnu, jak mám prd co dělat, tak nemám na nic čas, hrozný.

27. července
Tři kusy se už vrátily, jeden kus se vrací dneska, za chvílu, dva kusy odjedou odpoledne, další dva zejtra, mezitim doktorka, lékárna, vybalit, sbalit, vyprat, ususšit, dobalit. Shaolininejm myším (co jsou u nás na prázdniny) se narodily mladý, je tady Biftek a vzal sebou zmetka, všechny tři kočky se pořád povalujou nebo rvou a Serena už začala jíst (ta kočka nejedla. Normálně nejedla, vůbec. Akorát mně donesla během pátku do kuchyně dvě myši (zvenku! cizí!), měla je v hubě ještě živý. Takže jsem v pátek jela do glóbusu a při přiležitosti našeho nákupu jsem jí koupila DVANÁCT konzerv, každou jinou, a navíc ještě všechno druhy, který jsem doteď nekupovala. Tak už žere.)

Někdy ve středu jsem si otočila nehet na palci, nějak jsem o cosi zavadila a tak nějak do půlky jsem si ho odchlípla. Au. Pak se zase připlácl zpátky. Au. V pátek jsem vyklízela modrej pokoj (normální pytlování bordelu, zjistla jsem, že jsem dosud nevyhodila jediný kus oblečení, který měly děti na sobě. Teda do pátku. Všechno sem to vyprala a složila a umístila do skříní....) a jebla jsem se do toho palce (AU!!!!! ale o to rychleji sem vyhodila asi dvě tuny kravin, byla jsem hrozně nasraná, jak su levá) a ulomila si ten načatej nehet. Takže teďka mám půlku nehtu na pravým palci fakt volně loženou, vypadá to všelijak, ale už to aspoň nebolí.

Pokusila jsem se vlízt do informačního systému univerzity a zapsat si předměty. Ééé zaregistrovat. Podařilo se mně to částečně, bo některé nejsou vůbec v systému zadané, některé jsou v systému všelijak (například jeden předmět, který se vyučuje pouze jednou za dva roky -teoreticky bych tam měla být dva roky- a já ho mám v seznamu povinnejch předmětů v katalogu, je zadán tak, že mně systém nedovolí se do něj zapsat, protože "nejsem mateřský obor") a spousta věcí probíhá v době, kdy učim. Taky jsem četla "charakteristiky" někerejch těch předmětů. Většinu jsem nedokázala dočíst ani do konce, přiliš mnoho cizích slov a blbin pohromadě (chtěla jsem uvést příklad, ale kašlu na to). Ještě pořád mě ta instituce fascinuje. Ještě pořád si nemyslim, že bych byla typ, kterej tyhle kecy dokáže absolvovat a projít. Ale jako zkusit to můžu, žejo.

Ta kniha o Brně je úplně boží. Napsala to Cecílie Hálová-Jahodová (te´d už to můžu napsat, páč ju mám objednanou) a já jsem si ji našla včera v noci v antikvariátu jednom a zejtra si pro ni du. Budu mít vlastní Cecílii, pravděpodobně si do ní budu dělat barevnejma fixama poznámky a pokud to je to vydání, který mám z knihovny (jakože by mělo bejt), tak to snese i pár vlepenejch listů navíc s fotkama. Páč to je fakt mánie, když jsem šla přes město, šla jsem schválně z Mendláku pěšky na Starobrněnskou, páč Pekařská je rozkopaná, abych se podívala do příkopů, jak vypadaj vrstvy odkopané hlíny, a abych si pořádně prohlídla ten sklon té ulice, a taky jak jsou tam poskládaný baráky. Časem se snad konečně dostanu aji do Rejččina chrámu, tam jsem ještě nebyla (musim ňák pořešit, aby to při mým vstupu neshořelo všecko). Ve středu jsem se vytahovala svejma znalostma v hospodě a tak jsem zblbla Melly, že si druhej den cestou do knihovny vyžádala jméno dotyčné autorky, knihu si též půjčila a teď si po nocích vyměňujem dojmy.

Taky jsme se viděli s Lukasem. Je tady na pár měsíců ze Zélandu. Poreferoval o kdečem, hlavně o tom, jak je tam hnusný pivo. Taky je tam hafo much, prej. Jinak jako máme dojet, že jinak dobrý. No, já nevim, je to daleko, žádný hradby, příkopy, totok. Ale zas na druhou stranu tam jsou Maorové a sopky, na kterých se dá jezdit na prkně. No co, uvidíme.

Jo, a ještě něco: spejsile, jak se máte?

24. července
Včera jsem měla studentskej den. Byla jsem ve dvou hospodách, namalovala dvě ještěrky na dvě holky, ve dvojici s Melly jsem absolvovala oficiální vstup do školy, jela jsem dvěma MHD prostředkama, dvakrát jsem se viděla s FPL, dvakrát jsem si ohřála to samý kafe a ani jednou ho nevypila.. Regulérní flákačka.

V neděli jsme byli ve městě. S Pájkou, Kašalem a Evou. Já a tři grácie. Vytáhla jsem je samozřejmě na věž, kde jsme opět chytli ten zvon, ale už s nima nikam nejdu, páč říkali, že Brno je zvrchu ještě hnusnější než zespodu. Brno je zvrchu krásný, stejně jako zespodu, zepredu, zezadu a zboku. A zevnitř. A zvenku.

Dneska jsem dokončila 365 sérii. KONEČNĚ šmarja. Už mě to poslední cca měsíc absolutně nebavilo. A hnedka jsem dostala vod kohosi pozvánku do nějaké grupy na flickru, co se jmenuje DAILY COSI (jako, ne COSI, ale to slovo mně vypadlo), no, tak to určitě, si hnedka začnu s něčím takovým zas, to jistě.

Děti se ráchají v moři a Opičák napsal pohled z tábora. Utkvěly mně především věty Je to tady hrozný a Psal jsem to potmě. Tak to su zvědavá, s čím se vrátí :-) (Samozřejmě tam byly i jiné věty.)

Koupila jsem si Pluháčka. Teda Reinera. Plachýho milionáře. Je to kašpar. Smála jsem se ve vlaku i v tramvaji nahlas a lidi se na mě divně dívali. Vypadám snad nějak divně? Nebo se už lidi nesmějou v dopravních prostředcích? - S tím souvisí taky fakt, že jsem za poslední týden absolvovala pomalu víc společenskejch kontaktů než za celej předchozí půlrok. Tak jako doufám, že to je jenom dočasná situace, vono přece jenom to asi neni pro mě.

22. července
Jsme natřely vrata. Miláček byl na závodech, Honza je na táboře. Jsou oboustranně barevný teďka. Ještě mám bílou na zábradlí, takže na to dojde řada poměrně brzo.

Dneska ráno jsem se probudila a byla sem doma sama. Úplně. Myši a křečky nepočítám. Kočky byly venku, miláček v práci, Opičák na táboře a tlamy včera odešly na obytňákovýlet. (Tady bych si dovolila odložit odkaz na online pojištění - já jsem potřebovala cestovní - během pěti minut jsem měla zaplaceno i vytištěno, jojo, ty internety i telefony už začínají splňovat moje představy o nich samých.) Dneska již odjely. Ve firmě je dovolená. Áááááááá! To se mně ještě nestalo! Děti nejsou doma, práce není, NIC NEMUSIM! Takže už jsem sjela všechny tři mp3 sady Erasure, co mám, teďka valí druhá sada soundtracků z Belmondovejch filmů a já ještě pořád úplně nevim, jak s tou situací naložit.

Konečně jsme se dostaly do knihovny. Takže jsem vrátila tu nálož, co jsem měla, a půjčila si novou sadu. Mj jsem našla knihu o Brně. Jakože úplně o Brně. Vývoj v průběhu dějin, všechno komplet sakum prdum, vědecky zpracovaný, fotky, totok. Úplně z toho učurávám. Kompletuju si informace. A taky jsem našla tu encykopedii o Brně, kterou jsem kdysi náhodně natrefila a poté ztratila a od té doby nenašla. Encyklopedie Brna online. V podstatě to znamená, že mě zas něco baví. Knihovny jsou dobrej vynález.

Kromě toho, že chodím po světě a vysvětluju lidem, jak je dobrý Pentax, tak chodím po světě a vysvětluju lidem, jak je dobrý Moleskine. V pátek jsem předvedla svůj deníček - eeee nejnovější deníček, totiž červený diář - mamě. Delší debata vyvrcholila v situaci, kdy zmetek jel v Práglu do krtkoobchodu (dík) a nakoupil tam krtkáčů za asi patnáct kil, jeden pro mamu a tři jako dárek pro IB. Chvilku jsem litovala, že jsem se napřifařila se svým reportérem, po kterým toužím. Ale mám deníčků prej dost a peníze dosud netiskneme, bohužel. V neděli jsem NEKOUPILA ani jeden krtkáč například. A to jsem si sáhla aspoň na deset! U Barviča totiž je jaksi prodávají. A já zrovna jeden... no nic. Ještě nutně potřebuju jednu věc, totiž jaksi suvenýr. Úplně mě uchvátil. Miláček, když shlédl fotografii a vyslechl nadšený popis, se mě optal, k čmu taková kravina je a kam bych to tady v tom bordelu chtěla dát. Já bych to ehm chtěla nosit sebou..

19. července
Prdlo mně v kouli a rozhodla jsem se, že ten topinkovač MUSIM mít. Takže jsem dneska prolezla internety a nakonec NAŠLA ochod, ze kterýho mi pošlou (dobře, je to za poštovný ve výši poloviny ceny topinkovače, ale JE)  náš krásnej topinkovač sem k nám domů. Trvalo mi to asi půl hodiny a málem mě kleplo. S takovou už bude rychlejší si pro to snad zajet nebo co! Nechápu, proč nemůžou český kšefty kromě obyčejných dvoudírových topinkovačů nakoupit občas taky nějakej čtyřdírovej, ale NE hnusnej. No nic. Už se těšim na topinky. Mimochodem, ten obchod, kterej posílá i k nám, je shop.com - takovej luxusní název! Chápete to. Já strávim půl hodiny ponořená v síti, abych nakonec zjistila, že něco jménem shop.com mi umí poslat topinkovač. To by mě zajímalo, kolikrát jsem něco takhle evidentního už přehlídla..

17. července
Prdlo mně v kouli a pořídila jsem si Twinkle Twinkle Little Star aneb šistém do ajfouna, co umí posílat okamžitý ublognutí. Viz níže. Občas si nepamatuju vtipný situace, a občas si je píšu někam jako poznámky. Občas stačí, když se z nějakýho pocitu vykecám do prázdna a nemusim nikoho otravovat. Tak proto.

16. července
Předevčírem v hospodě jsem poslouchala debatu u vedlejšího stolu. Jeden taktrochuznámej tam zrovna říkal "Mladá mně nechce dovolit kobru," pomyslela jsem si, že se za tu dobu, co jsme se nepotkávali, docela zmohl, "tak koupím aspoň kajmana.." Tady mě napadlo, že začít se znovu stýkat by nebylo úplně od věci, třeba by mi ho pučil. "Žere to prakticky to samý, brouk jako brouk. A prej se daj poslat i poštou v krabici." - Tady jsem se zasekla. Takže ani kobra, ani kajman. Nějací zasraní plazi.
Druhej levl dal historce miláček, kerej pravil "no eště sis mohla myslet, že to žere folksvágny". Nené, takhle blbě na tom nejsu. Zmetek ano. V sms se mě optal, zda jsem se s kamarádem domluvila na testovací jízdě.

To mně současně připomnělo i moje ostatní záseky ve světě bez aut - kdo má krucinál vědět, že kastrol není olej, ale hrnec? Kdo proboha ukrad pneumatikářům značku avon a začal dělat rtěnky? Co je nejasnýho na pojmu "mokrý gumy"? Ne, závody aut nejsou jenom "efjedničky" nebo "relí", a "placka" má vždycky kola, zatímco "bramborák" jenom v polovině případů. Někdy mám pocit, že nejšťastnější bych byla, kdybych se změnila v benzín. Zbyl by akorát smrad.

15. července
V sobotu jsme byli na rodinné akci, sraz ve tři na hřbitově. Fotky jsou na flickru, stojí za hovno.

Opičák včera ráno odjel na čtrnáct dní na tábor. Na opravdickej tábor, stany, podlážky, potok, ešusy, polní kuchyň, a jak pravila naše paní doktorka, když jsem byla pro potvrzeni, taky plesnivý kufry (její děti tam jezdily taky, na tenhle stejnej), prostě tábor jak má bejt. Na srazu měl asi nejmenší zavazadla. Nemám pocit, že by měl něčeho málo, prostě jenom těch věcí nepotřebujem asi tolik, nebo co. Karimatku má skládací (já nesnášim ty smotávací velký svině, co se s nima nedá projít vlakovejma dveřma), místo deky dutý vlákno, spacák má můj do mínus dvaadvaceti a ten zrovna malej neni, a dokonce jsme nakonec přiložili do báglu i Netopýra a Opičku. Rozdělit je nelze (říkala jsem, ať veme jenom jednoho. Nemožno) a jiný zvířata si vzít nechtěl. Má recht. Opka s Netopýrem si ten výlet rozhodně zaslouží.
Dneska jsem Opičákovi psala dopis. Zelenou gelovkou (no co, potřebuju mnoho barviček kvůli rozlišování v deníčku). To by nebyl takovej problém. Ale já jsem zjistila, že moc neumim psat psacím - totiž tak, aby to po mě nkdo takhle malej bez problémů přečet.. Měla jsem to psát tiskacím, no.

Včera jsme se hrozně zbořili s Plesňou a s Lukem. (To se mně nestalo dobře půl roku.) Jako v podstatě náhodou, zas jsme se docela dlouho neviděli, a nějak jsme nasadili od startu vysoký tempo ;-) Důsledek je bohužel ten, že ta sračka, co ji mám už tři dny, mě ještě neopustila (nevim jestli mohla, nebo to vůbec měla v plánu, ale ten chlast tomu rozhodně nepomáhá) a já jsem tudíž zas nemohla na trénink :-( No, tak holt si spravím náladu a záda až příští tejden asi.

Mám dalšího favorita co se vyhledávání týká. Tentokrát se na jeho bizarnosti podílí jak autor, tak seznam rukou společnou a nerozdílnou.

Jo, a jak se zjeví nějaký love, klikám na topinkovač. Protože jako po něm toužím už příliš dlouho a trpět nedostatkem topinek s česnekem a máslem je skutečně trapné. Mimo to jsme se s drahouškem již dohodli, že jej zakoupíme. A protože drahoušek musí nakupovat bavoráky, o domácí spotřebiče se holt budu muset postarat já. (Je foťák domácí spotřebič? Je, žejo.)

13. července
Na tom vejletě jsme byli v Lipnici nad Sázavou. Je tam naprosto ženyjální hrad. Ani jsem to nečekala. Strávili jsme tam určitě přes dvě hodiny, prolezli celej, vrchem spodem zadem předem, málem vyzkoušeli i hradní záchodky, hledali třetí kříž, pod kterým je poklad, viděli strááááááááášně hlubokou studnu a supr sklepení, seřvala nás bába, že žerem NEZRALÝ rybízy (kecala) - jako hrad super. Fakt. Pak jsme sjeli do Světlé, kde jsme udělali docela velkej nákup v cukrárně a paní nás šokovala nekonečně nízkou cenou za to všechno, pak jsme vyjeli do Leštinky a udělali si vejlet podél Stvořidel, sežrali všechny maliny a borůvky (no, ty ne všechny, těch bylo fakt moc), ujely nám asi tak dva vlaky zpátky, takže jsme šli tam aj zpátky pěšky, ale díky tomu jsme viděli hastrmana s hastrmanovou na potočním mlýnku a taky získali pro Bifa nový jméno. "Pane, ten pes, jak má ty fleky, to je ... ?" "Né, to je taková rasa, on je kříženej ****** (jsem zmetkovi nerozuměla co říká).." a paní se naklonila ke kočárku a pravila "Tak to byl možná opravdu tygr, Elliote.."
No a pak už jenom zmetek neodbočil na Lipnici, jak jsme původně plánovali, a dorazili jsme do HavlBrodu, kde jsme se férově nacpali. Dobrej vejlet.

SpaceIL zavřel web. Pro mě šok a tragédie, páč jako my se moc nevídáme (dobře, vůbec), ale už roky se navzájem čteme a tak víme. Jenomže to znamená, že teď nebudu vědět! Současně to znamená, že jsem se zamyslela a podivila. Von tvrdí, že to usek proto, že se na všechno (opět, s rezervou) koukal pohledem "co o tomhle napíšu". Mě to překvapilo, páč já píšu když mám chuť, a jak to sázim, tak to je (a asi to je vidět, počítám).

Tentýž spaceIL vznesl dotaz, jaktože Ksichtka není Květináč, jak si roky myslel. Ksichtka je Ksichtka, protože dělá ksichty, což je z fotografií zcela jasně patrné. Květináč nemůže být Ksichtka, protože Květináč, když byl malý, tak tlamkal. Tlamkání se projevovalo pohyby tlamičky, nikoli celého obličeje (což je atribut Ksichtky), a po Květináčovi to začal dělat i Pelišák. Díky čemuž získaly tyto dvě souhrnný název Tlamky. Všichni čtyři dohromady jsou Tlamy, protože čtyři je víc než dva a aby se to nepletlo. Tlamy mínus Tlamky rovná se Prcci. A aby to bylo komplet, Opičák dělá ty ksichty zase trošku jinak. A aby to bylo úplně komplet, Ksichtka je Bisha proto, že Opičák (v období, kdy se mu už neříkalo Prďola (páč FURT prděl) a ještě říkalo Lela, protože nějak těsně po roce na všechno říkal LE-LA) slyšel, jak říkám Ksichtce Tlapičko (neboť byla maličká), a udělal z toho Lapika. Ujalo se. Z Lapiky časem vznikla Paprika nebo Laprika. Úkrokem zpět se stala Laprdou, dále pak kratším úkrokem Lapišou a postupně LaBishou. Z čehož zůstala pouze Bisha. Jak vidno, můj původní plán říkat jí Mia (detaily viz též heslo muminci) vzal kompletně zasvé.

10. července
Jsme byli na vejletě a bolí nás nóžičky.

8. července
Je 21.26, tak jsem si říkala, že je tak akorát čas.

Na konci června byli vyhlášení vítězové soutěže Absolut Elements, letos proběhl druhej ročník. O co jde, stručně - nadějní výtvarní umělci měli nějak použít symbol, anobrž flašku. Protože absolutka není jenom chlast, ale taky dyzajn, žejo, a podporuje odjakživa tyhlety umělce. Letošní ročník vyhrál nějakej hoch, kterej použil siluety flašek jako základ pro siluety měst (a vznikla věc nazvaná Around the Absolut World), další cenu získala flaška přetvořená do vodárny a třetí flek patří "instalaci" aneb kousky z flaček, zavěšený do prostoru tak, že tvoří flašku. Na rozdíl od loňskejch výtvorů se mně tyhle líbí. Loni to bylo takový hrozně odtržený od flašky, mně přišlo. Dyzajn pro dyzajn. Letos se s radostí půjdu do báru podívat, co vlastně vymysleli. A bude mě míň mrzet, že už se nedělaj flaškoreklamy.

Dneska jsme byli nakupovat. Děti si koupily koberec (jakože samy). Teda tlamy. Takovej hnědej. (O barvě jsme debatovali při prvním setkání s tím kobercem. Vysvětlovala jsem jim, že na zem je potřeba dávat přirozený barvy, jinak jim to začne lézt krkem nebo budou mít podivný pocity.) Co se materiálu týká, je takovej poněkud špatně popsatelnej - vlastně to vypadá, jako byste rozstříhali na asi deseticentimetrový proužky hnědy bavlněný tričko, a ty proužky systematicky našili na nějakou podložku. Neni to koberec přes celou podlahu, má metr dvacet na metr osmdesát a přijde někam pod okna. Až se odstěhuje Bišidina postel. Bišida se už odstěhovala k Honzovi. Proto tady taky neni fotka.

Kromě koberce jsme nakoupili hadry. Frcy jsou geniální. Nechali jsme dneska v jednom cca dvanáct kil, což je přesně cena jedněch mejch bílejch kalhot (krom kalhot na capoeiru jsou to asi nejdražší hadry, co jsem si kdy koupila), a shodou okolností součástí té hromady hader za dvanáct kil jsou i jedny hnědozelenokhaki kalhoty nápadně se podobající těm bílejm. Protože totiž Opičák jede na tábor a jako jedinej kluk (a navíc třetí v řadě - spejsile!) má dost problém s hadrama. Buď se k němu vůbec nedostanou, protože jsou úplně na kaši, nebo se k němu dostanou a je to sukýnka, šatičky nebo tílko. Čili taky nic. Tady má výhodu naopak Ksichtka, která díky tomu, že je nejmenší a má dvě starší sestry, má poměrně velkou šasnci záskat něco, co se jí bude líbit a nebude to zničený. Páč její starší sestry nosí poněkud rozdílný oblečení, tudíž nezlikvidujou úplně všechno. Ovšem její starší sestry, hlavně teda ta jedna, už dosáhly značných rozměrů. Jako né že by byly tlustý, to v žádným případě! Ale jako že třeba Elika má o půl čísla větší nohu než já. Dneska jsme řešily, že bysme si koupily napůl boty. Nakonec jsme teda naštěstí našly dvoje jiný, dohromady v ceně těch jedněch, takže to dopadlo nejlíp jak mohlo - můžem si navzájem půjčovat tyhle dvoje. Dále pak jsme si ještě dohromady s Ankou koupily takovou.. věc.. jak bych to.. Vona je to taková dloooouhá černá mikina s kapucí a tříčtvrtečníma rukávama a výstřihem asi tak do pasu, která se dá nosit na tílko jako šaty. Zatím je to v pračce, tj mám nad tím nadvládu já. Takže právo prvního vzití ven zřejmě taky získám já (už jsem to vymyslela, budu jim tvrdit, že si to musim vzit první, dokud se to nesrazí), no a potom už se o to pobijou ty dvě. Samozřejmě se pokusím zdokumentovat použití toho kusu, a pak vyhlásím vítěze. No a jinak teda zdá se moje trvání na tom, aby děti veděly, co nosí na tričkách, nese ovoce. Elika (ano!!!) si dneska vybírala trika NAPŘED podle nápisu a pak podle barev. Což zřejmě překvapilo jednu nakupující slečnu, protože si nadšeně tahala ňáký triko, Elika držela v ruce totéž a hrozně se smála. Anka zase hrozně žere "to hipísácký auto", tak ho teď má i na triku.

7. července
Je 11.22, tak jsem si říkala, že to je tak akorát čas. V průběhu posledního týdne jsem přišla na několik základních a zásadních informací. Né že by mně změnily život, teda. Ale. === Neni to vtipný, nepatří to sem, je to jinde :-)

Včera večer to vypadalo na strašlivou bouřku. Blejskalo se jak o život, na mapě prej byla blížící se bouřka, tak jsme nechali kočky spát doma. Teda, takhle: Sheeana zdrhla, takže tu musel miláček násilím vylovit až zpod vrat, Xavierovi musel nastavit do dveří nohu (takže ubohý kocourek se zarazil, jak prchal, a vrátilo ho to zpátky), a jediná Serena se podívala ven, zjistila, že začíná pršet, tak v klidu odkráčela zpět dovnitř. Když jsem si lehla do postele - na břicho, podložená polštářema, aby mě nebolely zádíčka, páč jsem si chtěla přečíst asi dvě stránky než usnu - přišla Serena a Sheeana a začaly blbnout na okně. Jedna vlezla za závěs, druhá před závěs a navzájem se lovily. Večerní groteska. Když Sheeana z okna spadla a utekla, Serena se rozhodla, že de spat. Na mě. Ušlapala si mně záda (skrz horko jsem neměla deku) a zalehla. Já jsem samozřejmě za chvíli usnula, stále s kočkou na zádech. V noci jsem se probudila, stále s kočkou na zádech. Tak jsem zas usnula. Vona hrozně topí. Pak jsem se probudila, když na mě řval Chavík, že chce jít ven, to už Sereny nebylo, zato bylo světlo. Šla jsem vypustit Xaviera, kterej si to ovšem mezitím rozmyslel, zato zvenku přišla Serena, kterou tam zřejmě předtím pustil miláček. SAMOZŘEJMĚ se vrátila zpátky do postele, kde zabrala kus místa přesně uprostřed. No a ráno tam došel eště Chavijé, rozložili se oba přes půl postele (ne, není to blbost). Já nevim, kdysi jsem kočky do postele nepouštěla, asi bych se měla odstřelit ;-)

3. července
Je 12.12, tak jsem si říkala, že to je tak akorát čas. Už je červenec. Tj oficiální prázdniny. Je třeba založit novou složku na flickru, naučit se pojmenovávat složky se sedmičkou, udělat novou stránku na nanic a říkat ´v srpnu´ a ne ´v červenci´. (Ne, fráze ´za měsíc to pude´ a podobně se nevyplatily.) Taky je potřeba aktualizovat diář, protože už jsou rozvrhy na novej semestr, a aktualizace spočívá v doplnění stávajícího a současně pořízení nového diáře. Neboť mám jak známo osmnáctiměsíční. Dost jsem přemýšlela, jestli si nemám teďka po tom osmnáctiměsíčním koupit zase roční, leden=>prosinec, když stejně defakto využiju z každýho toho roku a půl jednom rok a dva měsíce.. ale vono je to fakt lepší mít to v systému prázdniny/prázdniny.

Že to bude krtkáč, je celkem jasný. Totiž Moleskine. Letos padla volba na červeňáka. Je malej. Což byl i můj loňskej požadavek, ale v době, kdy se mně povedlo sehnat diář dle mých představ (musí v něm bejt rok a půl!), už prostě malý nebyly, takže jsem měla střední. Tenhle je červenej. Což absolutně není můj požadavek, ale černý mám všechno, a čendená je efektní. Má tvrdý desky. Doteď jsem měla měkký, tohle je čistě kvůli srovnání. A má na dvoustránce celej týden, což si nejsu tak úplně jistá, jestli chci (doteď jsem měla vlevo dny týdne a vpravo řádky na volně ložený poznámky, což je super), ale zkusit to můžu. Taky je k němu bonusovej sešit. Když mně nebude červeňák vyhovovat, příští rok si můžu dát zase čerňáka v měkké vazbě, se stránkou na poznámky. Anebo když budu ještě ehm vytíženější, a prachatější, pořídím si limitovanou edici v kůži (doufám že krtčí, heh). Ta je taky malá, a čendená nebo černá, a má buď den na stránku, nebo týden na dvoustránku. Den na stránku jsem ještě netestovala ;-)

Jinak teda s příchodem prázdnin a radikálním poklesem aktivit, které je třeba nutně vykonat, radikálně klesla i moje výkonnost, koneckonců jako obvykle. Dobrovolně se přiznávám, že vstávám asi tak před devátou (a když se probudim dřív, tak si vemu knížku a ještě usnu), a ani se nepokouším o žádnou velkou aktivitu. Nebo takhle, za poslední tejden máme vypráno a usušeno asi tolik prádla, co za poslední dva měsíce, s nádobím je to podobný, vařím, děti mají konečně na kuchyňským okně jakous takous protisluneční clonu, takže teplota v místnosti se snížila asi o deset stupňů, snažim s eněco udělat tady s tim bordelem a dokonce jsem už i zalívala rajčata, a taky spřádám plány na malování, natírání a tak, ALE práce dělám míň :-) a taky jsem byla na tréninku! Jo, vony ty prázdniny nejsou úplně blbá věc.

červen zde

 


&