30. listopadu
Já VIM že mám zpoždění. Už jsou fotky
z Bělehradu na flickru, teda jako dyl, ale nějak to.. nestíhám.. ehm..?
No. Tak holt ty veselý historky budou v prosinci. Nicméně jednu zásadní
informaci pominout nemůžu: POJEDU NA CURE DO VÍDNĚ!
26. listopadu
No tak co, no. Prostě neni čas. Ale von se nějakej udělá. To pude. (Byla
jsem
v Bělehradě, heč peč, na obrázkách se pracuje. A kromě toho smogu se mně
tam móc líbilo.)
19. listopadu
Jsem si byla o víkendu zatrénovat v Bejefavi. Překvapivě nebyly největším
zážitkem masakrózní tréninky ani sobotní pařák, ale nedělní cesta zpět.
Bus totiž vyrážel z Jablonce, tedy sněhové oblasti, a nabral tudíž zpoždění
ještě než dojel do Boleslavi. Poprvé jsem si dala v Práglu na přestup
míň než hodinu (dvacet minut! už to neudělám!) a bylo to poznat. Těch
asi osm minut zpoždění z MB nabylo na dálnici, kde se opravuje jakejsi
pruh, plus nedělní návrat lidu domů (ale jako bylo to PŘED čtvrtou..),
plus červená na každým semaforu, kerej jsme měli minout (nekecám, řidič
už z toho byl tak v hajzlu, že nadával nahlas, seděla jsem v první brázdě
a nadávala potichu) - no prostě bus měl dojet na Florenc 1540 a bránou
projížděl 1601. Tedy minutu po plánovaném odjezdu mého posilového studenťáckého
spoje... vystřelila jsem z busu jak namydlenej blesk, otevřela si kufr,
vytáhla kabelu, mazala přes nádraží a ZASTAVILA svůj autobus. Původní
plán teda byl jít se vyčůrat a koupit si pití. Realita byla stopnout bus
(řidič s pochopením otevřel dveře a pravil "Sedmnáctka?", já
jsem akárát kejvla, on otevřel kufr, já jsem narvala kabelu do kufru,
vlítla do busu a zjistila, že na mé sedmnáctce někdo sedí a nějaká máńa
mezitím ukecala řidiče, že vedlení na třináctce je volno, takže přistoupila
ještě její kámoška... no nakonec jsem to vlastně ještě vyhrála, páč se
zjistilo, že vzadu jsou volný ještě dvě místa, z toho jedno přesně uprostřed
v poslední lajně, takže jsem si dala mentální příkaz spát až do Brna,
abych se nepočurala, natáhla si nohy (jo! natáhla jsem si nohy!) a usnula.
Nepočurala jsem se podle mě díky tomu, že jsem měla děsnou žízeň a tělo
spotřebovalo to, co potřebovalo vyčurat na to, co potřebovalo vypít, nebo
já nevim :-)
Dneska na mě tatínek vznesl dotaz, esi jako když teda jsem byla trénovat ten bojový sport (musela jsem mu napřed zopakovat co dělám, žejo), tak esi jako můžu někomu dát do řepy. Pravila jsem, že to jsem mohla i předtím. A zamyslela se. A zjistila, že sice je pravda, že i předtím bych dala s klidem někomu do řepy, nicméně teď by to bylo mnohem efektivnější a hlavně rychlejší. Ataky jsem se konečně naučila aspoň trochu padat!
16. listopadu
Dneska jsem se poprvé zasmála vtipnýmu mejlu, co přišel. Samozřejmě měl
v předmětu FWD, jak jinak, ale: neznala jsem to (hurááááááááá!), nebylo
to trapný, a nebylo to ani zbytečně velký. Buď se něco děje se světem,
nebo jsem prostě měla jenom štěstí. Kromě štěstí mám i virózu, což se
mně moc nehodí. Kromě mě ji má i Elika. Kromě virózy máme doma zimní vybavení,
toho máme hodně. Každej má něco, kromě Eliky, která nemá nic. Honza má
pro změnu všechno. Bejt prostřední je někdy výhoda, obzvlášť když jste
dohromady čtyři a jeden z vás jezdí na prkně. Budem muset férově investovat,
opět. Vlastně né investovat, utrácet. Nechcete někdo lyže (máme velikosti
cca na 5 a 6 let, i s botama, a pak boty zhruba 37) nebo brusle (ty máme
v dámském provedení ve velikostech od cca 21 do cca 37, některé však momentálně
pouze levé, pro chlapečky máme teda asi jenom dvoje nebo troje..)? Hrozně
ráda bych je prodala, ale obávám se, že zhruba desátej uživatel v pořadí
už nikdo bejt ani nemůže.. Nebo prkno. Co? Prkno? Supr prkno, použitelný
od 6 let i s botama a vázáním! A ještě hromady hader! Supr oblečení! A
nějaký skříně!
No dobře, tak my si uklidíme sami.
14. listopadu
Já jako moc nevařim, už nějakej ten pátek. A když jo, tak to jsou většinou
věci, který dlouho netrvají - totiž nesnášim jídlo, který se dělá mnohem,
mnohem dýl, než jí. Takže dneska jsme měli k večeři pizzu. Z těsta z pytlíku.
Jakože z hotovýho těsta. A aby to nebyo tak nezajímavý, nafotila jsem
si to.
(Bylo to moc dobrý, obzvlášť teda podle mě ten kus s bílým jogurtem, moravským
uzeným, parmošem, oregánem a rajčetem..)
11. listopadu
Byli jsme v Práglu. V pátek jsme dojeli (a měli vyhrazený místo
na parkování!!!) dostali od Zmetka suprjídlo,
stihli Voko,
spali, v sobotu strašně lilo, tak jsme odpískali ZOO a šli místo toho
do mořskýho
světa (rybky budou pozdějc), a to tak že MHD, předešli jsme všechny ty
rváče na jejich trase (když jsme šli my, tak tam byly jenom švestky, ale
ve velkým), zašli na luxusní italojídlo
s Mekdým
a Símou,
taky jsme pak večer byli v hospodě,
kde teď místo Černé Hory mají Plzeň, sněžilo, ale zas to roztálo, a v
neděli jsme nakonec stihli (i s procházkou)
malýho Tedyse (fotky budou pozdějc). No a doma, doma byla kóčičká máličká
úbohá --- Sheeanička byla dva dny sama doma, Serena s Xavierem odmítli
zůstat. Taky byl doma sníh
:-)
Jsem úplně zapomněla. Tajtotok mne poslal Myš, že to je prej jako já:
:-)
8. listopadu
Jsem byla v úterý na tréninku, po týdnu. Takže teď chodím jako ... eeeé
... nooooó... prostě chodim divně. Takže se radši nepřemísťuju, čurat
chodím až v poslední možné chvíli, protože sednout si na záchod je utrpení
a zvednout se z něj snad ještě větší. Prostě musim chodit pořádně. Jinak
to nepude!
Jak jsme se koukali o víkendu na ty filmy, tak se dívaly i děti. Na Báječná léta pod psa. Je tam Vetchý, kterej hraje Kvídova tatínka. Kvídův tatínek šeptá. Honza taky šeptá. Jsem mu pořád s Kubíčkem říkali "Honzo, ty šeptáš", a jemu to nepřišlo nijak vtipný. Teď už mu to vtipný přijde, takže jakmile začne mluvit tím svým šeptavým stylem, obrátí se na něj některá z jeho tří sester a praví "Honzo, ty šeptáš!" načež Opičák odvětí "Nešeptám!", a jiná sestra řekne "Šeptáš, Aleši, a není to normální" přesně s dikcí pí Šafránkové. Prostě to bylo dobrý.
Serena dneska shodila terárko s myšákama. Utek Stuart. Jakože Tečku a Kousače se jí povedlo chytit, ale Stuart zaběhl za skříň. Takže teď holt chvíli bude horní kuchyň uzavřená zóna a budem lákat myšáka zpátky do baráku.. on je takovej stydlivej. Což mě přivádí na myšlenku, že jsem dlouho neprováděla inventuru zvěře, tady.. Takže kromě těchhle tří kluků už pány u nás zastupuje jenom křečík roborovský Člun, protože Dudlík nás nedávno opustil :-( No a křečounky jsou pořád ještě Tlapka a Packa. Myších holek už taky máme míň, už se nám povedlo rozdělit kluky a holky od sebe, takže se furt nemnoží, navíc jsme nějaký myšky věnovali... takže silná čtverka ve složení Maggie Leela Flíčka Šmoulinka stále demolují svou bednu (to jsem ještě nikdy neviděla, aby čtyři myší holky nadělaly takovej bugr, ony jsou schopný dokonce přestěhovat keramickej barák...), zatímco čtverka Homer Bára Čárka Sněhurka je nejklidnější soustava myší na světě. To jsou teda taky samý holky. Homer byla původně kluk, ale pak se to zvrtlo, a Bára byla původně Bart. Čárka a Tečka dostali jména tak, abysme se mohli pak rozhodnout, jestli jsou kluci nebo holky a jména jim mohly zůstat, takže Tečka je kluk a Čárka holka :-)
No a protože jsem dneska měla čas, a taky den STO v projektu TŘISTAŠEDESÁTPĚT, tak jsem si hrála s fotošopem. Včera jsem pro změnu vyráběla portréty kachen. Jako, dycky se najde něco, abych nemusela dělat to co bych měla.
6. listopadu
Venku normálně sněží.
Tralalá. A na Donovalech už zasněžujou kopec. Tralalá. A já jsem si trošičku
hrála s jabkem.
Tralalá.
Minulej týden jsem si koupila v tesku za 30 ká krabku s punčocháčema, jsou tam troje. To je taková dost spotřební věc, kór v zimě, žejo. tak jsem si je oblíkla. Jsou VELKÝ. A to tak, že hodně. Aby se mi nehrnuly nohavice, mám je vytažený (ty punčocháče) hodně vysoko a "pas" mám zastrčenej pod podprdou. Fakt
Až nebudete mít chvilku co dělat, klikejte.
Princip je jednoduchej - dostanete slovo, k němu možnosti slov se stejným/podobným
významem. Účelem je trefit to podobný, v té chvíli přibyde deset zrníček
rýže na misce. Když netrefíte, dozvíte se který bylo správný a klikáte
dál. Nebojte se dělat chyby, systém si vás zařadí do nějaké úrovně podle
toho, co víte a nevíte, a navíc, a to hlavně, společnosti platí za zobrazení
reklam, tj za každý klik, ne jenom za správný slovo. Toto je reklama pro
United Nations.
5. listopadu
Rekapitulace víkendu: uvařila jsem DVĚ opravdický teplý jídla (fakt.),
viděla jsem TŘI (Po hlavě do prdele - super!, Báječná léta pod psa - netřeba
komentovat, že, všichni znají můj vztah k MW, Kvaska - taky dobrý, překvapilo
mě, že si M&D Landa stejně jako já myslí, že lidi jsou hodní) filmy
a po jednom dílu dvou seriálů (Top Gear a IT Crowd). By mě zajímalo, kolik
času DENNĚ ušetříme tím, že nemáme tu zasranou bednu - takovýho času jsem
koukáním na něco nestrávila už ani nepamatuju, a to jsem u jednoho toho
filmu ještě dělala oběd a na jeden jsme se dívali po půlnoci, nechápu
jak to dělaj lidi, co mají bednu...
Dneska dopoledne jsem provedla luxusní smažárnu, zase. Měla jsem na 10.20 školu, ale nějak jsem se zasekla v práci, takže jsem vyrážela nějak 10.16. Měla jsem takovej divnej pocit, že kromě toho, že jedu pozdě, se děje ještě něco. Z auta jsem volala na studijní, že jedu pozdě, jestli by to mohly holky říct studentům. Dovolala jsem se ale sekretářce rektora. Čehož jsem si nevšimla. Ona po pár mých větách pravila, že mě přepojí. Chvilku jsem nechápala proč. Na studijním jsem pak teda požádala dámy, jestli by mohly říct studentům ať počkaj, že dorazím o něco později, stejně jsem s nima chtěla psát test přes přestávku. Odložila jsem telefon. Telefon za minutu zvonil znovu, volaly holky ze studijního že ehm učím na třetí budově a ony tam nejsou, páč jsou na první. Došlo mi, co mi nesedělo. Měla jsem pocit, že nemám volat na studijní, ale byl jenom matnej. Rozhodla jsem se zavolat jednomu ze studentů, na kterýho jsem měla číslo. Volám, telefon zvoní, někdo ho zvedl, na druhé straně se ozvala ženská a se silným ruským přízvukem pravila ALO? .. napadlo mě, že jsem se dovolala matce studenta, že si vyměnili telefony mezitím nebo co, tak jsem sdělila osobě v telefonu, že bych ráda mluvila s dotyčným (řekla jsem jméno samozřejmě), na druhé straně se ozvalo.. ALI TEN TADI NĚNI, a mně se sepnul ten ruskej přízvuk, kterej jsem předtím ignorovala. Dovolala jsem se totiž jiné své studentce. Bývalé spolužačce tohohle studenta. Vysvětlila jsem jí situaci (podotýkám že jsem STÁLE jela do té školy), natřikrát se omluvila a požádala ji o číslo na jiného, konkrétního studenta. Ochotně nadiktovala, a chtěla dát ještě i další, na ostatní studenty, což jsem s díky odmítla. Pěkně jsem poděkovala, rozloučila se a zavolala na nadiktované číslo studenta. Při pohledu na displej jsem zjistila, že ho už mám v seznamu. Student byl laskav a pravil, že "na mě teda v té třídě počkají" a po mém sdělení, že dneska ten test psát nebudem (páč jsem měla s sebou pouze jednu kopii -kopírovat jsem chtěla v budově č. 1- a na té mám ještě pod luxusně zpracovaným testem zapomenutý slovo blemc - píšu to jako oddělovník když měním formátování, abych věděla odkud pokud co je) zajásal a pravil, že mně to stejně chtěli navrhnout, tak jsou rádi, že jsem s tím přišla sama. Pak už jsem jenom asi 2 km od školy zahlídla vedle silnice povědomou postavu studenta, jemuž jsem volala jako prvnímu (a dovolala se té ruské studentce), ale řekla jsem si, že je jistě už ve škole, takže to není on a tudíž kolem něj můžu v klidu projet. No, byl to on, přišel asi o půl hodiny později a dělal na mě ksichty, asi mě taky zahlíd..
4. listopadu
Dostali jsme od Zmetka takový šubladeny. Teda, jako, vlastně od jeho tatínka,
a myslim, že se tomu říká prádelník. Přivezl to náš internetový známý
kamioňák, protože ty šubladeny jsou tak velký (a těžký), že se do osobáku
absolutně nevejdou, dokonce ani do oktávky ne, a to prosím ani samostatné
šuplíky! Taky je to tak velký, že se to nevešlo do kuchyně tak, jak jsem
chtěla, aby tady byly, takže jsme přestěhovali
ještě i gauče. Ten škaredej velikej, co ho TAK nemám ráda a smrdí, ale
dobře se na ňom leží, je teď v Modrém pokoji, a můj milej modrej lehoučkej
špinavej gaučík je už poněkolikáté zpátky v kuchyni. Úplně se těšim, až
to uklidím, a budu si moct nahoru na ty šubladeny sednout do rohu a číst.
Jako, ráda sedim nahoře (a čtu). Prostě na něčem, co je vejš než ostatní
věci. Kdybysme neměli všude furt takovej bordel, tak sedím radši na stole
než na židli. Já ty kočky chápu, fakt.
Minulej týden jsem se naučila zase nějaký novy věci ve fotošopu. Což mi připomnělo, že si občas říkám, že některý triky by se docela hodilo na chvilku použít ve skutečnosti - kdybych například byla pětkrát, spousta věcí by byla mnohem jednodušší. Pro mě. Asi bysme trochu víc sežraly a nevím, kde by většina z nás spala, ale mít pětinásobnej výkon, řešení by na sebe nenechalo dlouho čekat. Bejt pětkrát, stihla bych pětkrát víc věcí. Taky bych vydělala minimálně pětkrát víc peněz a vyspala bych se pětkrát víc než teď! Kde se dělá klonování?
