31. březen 2006
Ráno jsem tajně doufala, že nebudu muset vytahovat auto, protože Elice bylo včera blbě, byla úplně zelená a hned jak jsme dojeli domů, usnula.., Anka taky usnula.., tak jsem si říkala, že Honza zůstane taky doma a do školky půjde enom Biška šiška.. ale dneska ráno byly v pohodě obě, Elika teda hlavně proto, že šla k nějaké kamarádce na narozky, tak jsem musela s autem ven, ach
Biška dneska spí ve školce, na šestou tam jdou a zejtra ráno v devět (!!!!!) si je máme vyzvednout, maj mít sebou květináč, baterku a jídlo.. Tak to su zvědavá, co tam s tím budou dělat.
Jinak nové zprávy ze zahraničí: Mixela s Alexem a Viktorem se rozrostli o Aničku, cituji: "je skoro jako viktor jen ma o kilo a 200gr vic...." :-)
Jeli jsme dvakrát z Brna, a dvakrát jsme na tom stejným místě na horizontu (za výjezdem z "dálnice", kde se už obě cesty spojily do jednoho pruhu a je to tam nejužší) potkali stojící auto. Teprve v druhým případě jsem pochopila, že to jsou auta, který prorazily kola v těch příšerných jamách, co jsou asi 15 m předtím... To by mě zajímalo, kolika lidem se to tam stalo, já bych asi vzteky vyletěla z kůže a donutila správu silnic, ať mi dá náhradní auto, děr tam je asi deset, maj minimálně 20 cm do hloubky, a vyhne se jim jenom ten, kdo to tam fakt dobře zná (jezdíme napůl škarpou)..

30. březen 2006
Dneska čtvrtek, zejtra pátek,
mám na sobě modrejkabátek
Kól mí misiz týčr. Dneska jsem došla do školy, kde mi holka na studijním řekla, že maj bakaláři TY zápočty, tak jsem se zatvářila profesionálně, že je jdu samozřejmě zkoušet (myslela jsem že až za měsíc) a šla na cigáro. Studenti na mě byli moc hodní, už se neuvidíme, tak se jako loučili, dostala jsem od nich cédo s názvem YOU ARE SO BEAUTIFUL* ;-) a od jedné dvojice produkty jejich firmy (bratr to před chvílí zkoumal a říká "hmmmm, na klouby, to jako ví, že tě bolí klouby? hmmmm vápník.. hmmm slim fit, noooo, asi ti chcou naznačit, že seš vyžraná").
Jinak jsem konečně odeslala Dáši ten výtvor na téma Jenda, tak su zvědavá, co na to bude/budou říkat. Taky budem muset zaít nějak řešit dárky pro něj k narozkám, ta rodinná slezina je už nějak za 10 dní..
Odpoledne jsme cestou do školy pro ostatní projížděly s Biškou kolem zastávky, na kterou přes silnici běžel nějakej borec, protože tam zrovna stála tramvaj. Přeběh nám kus před autem, zakopl o okraj zastávky a po hubě vletěl rovnou do tramvaje :-D Ještě že byl nasměrovanej na dveře hehe. Dost jsme se zasmály..
Šikulka, právě jsem se pokusila si namazat rohlík bylinkovým máslem. Napřed mi spadl nůž na stůl a zapaplal ho. Pak mi spadl nůž na zem a zapaplal i zem. Hodila jsem ho do dřezu a podala si další. Ten mi obratem taky spadl na stůl. Tak jsem ho tam nechala a chtěla si kousnout do té půlky namazanýho rohlíku, ovšem ten mi vypad z ruky. Spadl na stůl. Namazanou dolů. Sebrala jsem ho a chtěla si už fakt kousnout, ale vypad mi znova. Zachytila jsem ho kolenem.. ale on se přilepil na šuplík. Na zem spadl (jistě, namazanou stranou) teprve za chvíli, ale to už jsem se tam válela já, smíchy..
* přečetla jsem si to CD pořádně a kromě podpisů našla i jméno James Blunt. Když jsme jeli s děckama z AKI domů, měli jsme puštěný rádio, a na displeji koukám valí jméno JAMES BLUNT. Tak jsem si poslechla, CO jsem to vlastně dostala. No strašný! Tomu hochovi někdo šlápl na koule, nebo co.. takto dostaly děti, jim se to docela líbí ;-)

ješiš to je zas dlouhý
27. březen 2006
Ráno jsem vstala kolem sedmé, namalovala si obličej na ksicht, vzala Bifa na procházku, zavolala mamince jak je to teda přesně s tím školením, co jsem na něj mířila do Kosmonos a nevzala si sebou žádný informace (no co, no ;-), zjistila, že jsem měla mít šanon s jakejmasi materiálama, a v klidu odjela. Z Vysočan do Boleslavi to trvá asi tak.. hm, půl hodiny od baráku, fakt, je tam dálnice, no prostě jsem tam byla hodně před devátou a necelou hodinu neměla co dělat. Tak jsem se šla vysrat do mekdonalda, odtam jsem presla do kauflandu.. a tam jsem se ztratila. Jako fakt. Vlezla jsem tam nějakým vchodem, pokladny jsem nikde neviděla, chtěla jsem si koupit vlastně jenom žvejkačky.. no a protože jsem měla na sobě tu bleděmodrou bundičku, tak jsem dělala hroznýho machra, jako že VIM přesně kde jsem, že. Takže jsem NAPROSTO SUVERÉNNĚ došla do slepé uličky, k rohlíkům. Tak jsem si dva vzala, že, to je jasný, ne, jsem tam mířila. Pak jsem dorazila k pití. Tam to taky končilo. Tam jsem si vzala nějakej džus. Profesionálně jsem zamířila na třetí možnou stranu.. a dorazila do nějakejch čokolád. No tak tam jsem dětem vzala nějaký jakokdyby twixky. Pakmě to hodilo někam mezi hračky,a le ty jsem si jenom JAKO ZAUJATĚ prohlížela. Vůbec jsem v té chvíli netušila, odkud jsem vlastně přišla, takže když jsem chvíli na to spatřila asi metr širokej průchodek mezi regálama, čistě ze zvědavosti jsem do něj vlezla.. a tyvole, pět metrů ode mě byly pokladny a žvejkačky. No.
Venku tou dobou už zase lilo, takže jsem si s NÁKUPEM přeběhla do auta a vydala se ke školícímu středisku. Měli si nás v 9.45 vyzvednout někde na recepci. Prostor tam vypadal tak, že vlevo na horním konci poměrně velkýho parkoviště byla nějaká docela vysoká budova, obehnaná lešením, vedle toho byl normální servis s bránou a vratama a vchodem a vedle toho byla malá budova s nápisem školicí středisko, nebo co. Usoudila jsem, že školení bude probíhat tam, tak jsem tam vlezla. Prošla jsem celej barák, málem vlezla asi do pěti kanclů (nikoho to nijak nerozhodilo) a nakonec zabouchala komusi na dveře, s tím, že teda jako TADY MĚ MÁTE. Paní tam vůbec nevěděla o co gou, zeptala se mě, jestli to školení probíhá s počítačem, já jsem řekla, že asi jo (ehm, jela jsem tam místo mamy, bylo to školení o druhé fázi nějakýho systému, kterej absolutně neznám, takže jsem se chystala vařit z vody jak v tom kauflandu), a ona mě poslala na vrátnici na servis, že TAM mi to vrátnej řekne.
Cestou jsem se už asi potřetí minula s nějakých chlápkem.
Na vrátnici mi vrátnej řek, že "jestli to školení probíhá s počítačem", je to TÁMHLE, přes ty vrata, kolem rampy, doleva, žlutá budova, šedý dveře, druhý patro - nebo tak něco, nemám páru, byl rychlej.. a protože byl FAKT rychlej, než jsem se vzapmatovala, posadil mě do auta k nějakýmu chlápkovi, o kterým mi řek, že tam jede a že mě tam zaveze. No takže chlápek mě tam zavez, vysadil mě před vchodem a zopakoval "druhý patro". Pěkně jsem poděkovala a šla tam. Ve prvním patře jsem zapomněla, ve kterým jsem patře, a jala se bloudit. Potkala jsem tam znova toho clápka z auta, kterej mě poslal o patro vejš do konkrétních dveří, a taky toho chlápka, co jsem se s ním už potkala několikrát. Došla jsem k těm konkrétním dveřím, ale ty nešly otevřít. Odvodila jsem si, že jsou zamčený, tkaže ten sraz probíhá někde na té recepci, kterou já prostě teď už nenajdu, tak jsem zavolala mamě, ať mi dá číslo na nějakýho toho školitele. Když jsem si ho ukládala, potkala jsem znova toho chlápka, co jsem se s ním už potkala několikrát, takže mi došlo, že hledá to co já ;-) takže jsme se dali do řeči, spojili síly, on měl číslo na jednoho organizátora, já na druhýho, on volal první.. a zjistil, že stojíme na správným místě, takže je potřeba se dostat do těch dveří, co jsem se tam už jednou dobývala. Chlápek se toho nebál, takže zabral a byli jsme tam, už tam byl školitel, takže jsem si pěkně popovídali, než doraizli ostatní ;-)
Pak už to bylo v pohodě, probíhalo školení, já jsem se jako že SAMOZŘEJMĚ znám ten systém, ze kterýho vychází tenhle systém, že ty změny JASNĚ VIDIM a tak.. ve skutečnosti jsem nicméně poměrně rychle pochopila, že to je zmrdskej program, kterej je možná ve velkejch podnikách k něčemu, ale u nás jenom bude žrát čas a posílat informace o věcech, do kterejch jim je hovno, škodovce. A protože jsem si velmi prakticky sedla do první brázdy, moje poznámky slyšel "trenér" a hezky na ně reagoval, no popovídali jsme si, kromě mě tam reagoval ještě jeden člověk a měl dotazy, tak to aspoň nebylo tak rychlý. Jako pán byl bezva, uměl všechno hezky vysvětlit, byl i vtipnej a tak, ale byznysplán je nám k prdu :-)
Na konci nám pan trenér poděkoval za spolupráci a já jsem se vydala domů. Bylo mi jasný, že na dálnici chcípnu nudou a omylem se zabiju, tak jsem jela "přes Nymburk". Věděla jsem jenom to, že se jede na Nymburk, Kolín a HavlBrod. Nevěděla jsem, že cesta z Boleslavi na Nymburk je skoro stejná jako ze Znojma na Brno ;-) a že Nymburk je taková díra, ale jinak dobrý, pusitla jsem si ABBU a zpívala zplndlahrndla, díky tomu přejela Čechy, kde se kolem Čáslavi rozvodňovaly potoky - a o pár kiláků dál zas ležel sníh.. Vysočina. No po těch okreskách a vesnicích jsem měla průměrnou rychlost asi 62 km/h, málem jsem se počurala, protože jsem doufala, že dojedu na dálnici, ale vyměkla jsem ve Skuhrově.. odtam to bylo na dálnici už kousek, takže jsem od té Jihlavy byla za chvilku doma (to auto jede jak šialené), dala dětem ty čokolády z kauflandu a pověsila se miláčkovi na krk :-)

26. březen 2006
Poslední dobou mám už zas vybudovanej takovej ten automatickej budík, že nemůžu spát dlouho ráno, takže jsem sice šla spat pozdě (brzo ;-), ale vzbudila jsem se zas někdy po desáté.. já nevim. To je naprd. Pořešila jsem nějaký prádlo a kousek kuchyně, pouklízela dětem nahoře trochu a převlíkla postele, a taky jsem hodně četla s kolektivem. Jája si po sobotním promítání a noční debatě o Hlídkách půjčila Noční, takže se do toho dobře zažrala, Hela dělala chvíli že píše diplomku.. prostě zase odpočinek. Odpoledne jsem si zalezla do vany, protože jsem se chystala trochu cestovat, Pražáci odjeli i s Helou, a my jsme se přesunuli nakoupit a do České. Tam si miláček vyzvedl děti a odjel s nima domů, a já jsem si vyzvedla mamino auto a odjela jsem s ním do Prahy (kde jsem se chystala přespat u Jájavítků před cestou do Kosmonos, abych nemusela jet ráno od půl šesté nějakejch třista kiláků). Už mezi vratama garáže jsem málem zastřelila tatínka a odřela auto, protože kromě toho, že mi tatínek i maminka říkali, kde to má volant, kliku, zpátečku, otvírání nádrže a sedadla, mi tatínek neustále otvíral a zavíral dveře a kéroval mi do spravování zrcátek. Takže jsem na něj dost vystartovala, vypla jsem motor, vystřelila z auta a zařvala, že jestli mě nenechá spravit si zrcátka NEŽ vyjedu z garáže, fakt to do těch vrat opřu.. no a odjela jsem :-) To bylo nějak po sedmé.
Všichni víme, že potmě blbě vidim. Všichni taky víme, že potmě a za deště vidim úplný hovno. No a jak bylo, když jsem jela? Tma, pršelo a k tomu ještě byla mlha ;-) Oči mi to už nebraly, tak jsem asi 60 kiláků před Prahou zastavila na benzínce a vyměnila si cédéčko, ehm, protože to mamino rádio neumím ovládat bez koukání, ehm (stačilo mi, že se to musí zesilovat na rádiu, ne na volantu, hehe). Taky jsem volala Vítkovi, jak je to teda přesně s tou odbočkou z dálnice, jak pojedu do Vysočan, protože posledně jsme měli od něj přesnej popis trasy (projel si to den předtím a popsal každou reklamu) a bylo to ve dne, tak jsem se ujistila, že si to pamatuju správně.. a tak když jsem sjížděla, trefila jsem to. Jenže pak jsem usnula na vavřínu a další díru netrefila, naštěstí jsem si to uvědomila včas a - nevrátila se, samozřejmě - věděla jsem, kudy jedu. Takže máme odzkoušenou další cestu na Vysočany, tentokrát přes Čerňák, takhle večer tam bylo úplně prázdno, paráda, u mě vyhrála takhle trasa. Jen pro informaci, když řídím, mapu si prohlídnu ve chvíli, kdy plánuju, že tam pojedu a vim, že to neznám, pak už ne ;-) Si to pamatuju, obvykle.
U Jájovítků mě přivítal hrozně překvapenej Biftek, chvíli nechápal, kde se tam zas beru, když nedávno mě viděl jinde, pak se na mě podíval Vítek, kterej mi šel otevřít a zjistil, že nesu tu bleděmodrou bundičku. Místo "ahoj, to jsem rád že tě zase vidím" řekl něco jako "ty svině, ty nám tu věc vezeš zpátky???", došli jsme do bytu, tam byla Jája, a místo "ahoj, to jsem rád že tě zase vidím" řekla něco jako "dohajzlu, ty nám tu věc vezeš zpátky???" :-)) Tak jsem jim vysvětlila, že si to hodlám oblíknout na sebe a bylo. Pak jsem v podstatě asi usnula, jako né hned, ale při první příležitosti.. Vítek, kterej spal odpoledne, nemoh usnout, tak se mě ptal, esimi nevadí, když si pustí počítač a bude hrát.. tak prej hrál asi do tří, no jájsem spala jak dřevo na tom úžasným gauči.

25. březen 2006
Celou sobotu jsem čistokrevně proflákala. Děti byly pryč, do práce jsme nemuseli, školu na další týden jsem řešit nemusela, protože mám jenom dálkaře, dorazili Pražáci.. takže jsme posnídali někdy mezi jednou a půl třetí ;-) a šli se vyvalit nahoru k dětem do kuchyně na gauč a do křesel a pustili (si) Hlídky. Solidní čtyři a něco hodiny ruštiny, jako kvalita. Všichni kromě miláčka v průběhu vysílání aspoň na chvilku usnuli, on ne, protože v polovině Denní šel prostě spát dolů do postele ;-) Někdy kolem osmé jsme slezli dolů, chlapci jeli nakoupit maso a já jsem udělala řízečky a bramborovou kašičku, mňam, takže jsme žrali tak do desíti, taky jsem dostala čupr bleděmodrou koženou bundičku (kterou předtím Jája dostala od maminky a říkala, že něco tak strašnýho si na sebe přece nevezme.. má to mj. kolem krku něco jako OBOJEK) a pak přišla na řadu neúprosná likvidace zásob alkoholu. Tentokrát zmizlo skoro všechno kromě malinovky, kecali jsme hrozně dlouho, dokonce i Vítek, kterej šel spat někdy snad kolem třetí. Jája s miláčkem se pustili nad ránem do tance, ON tvrdil, že Na krásném modrém Dunaji je WALTZ, tak to tancoval, ONA (za souhlasného přikyvování MĚ a JÍ) tvrdila, že je to valčík, tak to tancovala, takže si hrubě šlapali po nohách.. což vadilo především JEMU, protože se vyzul, zatímco ONA ne ;-) no hotovo. Zpívali jsme. Jája potom taky odešla do hajan, protože už začínalo svítat, no a my zbývající tři jsme si ještě pustili pár písní a k tomu jsme si pusitli texty a pěli jsme jak o život, miláčka to nakonec zmohlo, takže poslední asi tři nebo čtyři kusy jsme pěly samy s Helou (abyste věděli, tak to bylo například Hero ze Shreka, nějakej Eros a tak). No spát jsme šly tak.. v .. sedm..

24. březen 2006
Pátek, pátek, co my jsme to.. jo. Odpoledne jsem pobrala děti a Helu e jeli jsme do obchodu koupit Kobře dárek a Elice zkusit opět koupit kalhoty. Kobra dostala bílej klobouk a Elika růžový maskáče a místo pásku má růžovej šátek. Zní to hrozně, ale vypadá to docela dobře, navíc jsem ju musela k tomu ukecat, protože jí byly/jsou ty kalhoty trochu velký, takže je samozřejmě nechtěla. Musela jsem jí vysvětlit, za pomoci Hely, že je jí to TROCHU velký v pase, ale je to dobře dlouhý, a že kdyby jí to bylo akorát v pase, tak jí tobude zákonitě krátký, protože je hubená a má dlouhý nohy. Na váhu jsem přihodila ten šátek - jakože jí ty kalhoty koupim a k tomu ten šátek místo pásku, tak to zabralo, akorát pak ještě zkoušela jestli by nemohla dostat i tričko a mikinu ;-)) (Nad mikinou, nebo co, jsem tam slintala já. Asi si budu muset koupit riflový sako s odepínací kapuckou, hihi)
Domů jsme dorazili asi tak za deset šest, v šest jsem měla odevzdávat děti mamince, protože šly na prázdniny do České.. no a večer jsme jeli na ty Kobřiny narozky. Vlak v 8 nám tak nějak ujel, takže jsme jeli v 9, náležitě upraveni, řezali jsme se už na nádraží, miláček neměl jízdenku, výdejna už byla zavřená, no nakonec jsem použila drobný zásah do vědomí průvodčího a nepotřebovali jsme nic ;-)
Kobra dostala nějaký hélium či co, takže jednak po celým boxu byly balónky a jednak zpívala jako Chip a Dale, akorát to.. "přátelé zeleného údolí" myslim to bylo. Někdy kolem půlnoci jsme se kolektivně odebrali do striptýzu (toho, jak Věra blila hrášek ;-), nikdy jsem v takovým podniku nebyla, tak jsem byla zvědavá, Hela taky.. už mě to přešlo. Z asi deseti bab uměla tancovat jedna, všechny byly jakýsi divný, většina přímo škaredejch, o striptýzu jsem si myslela, že spočívá ve vyslíkání, ale ony tam neustále chodily jenom v kalhotkách a podprdě, sundaly si to jen třeba na konci písničky.. no prostě nahovno, aspoň u mě.
Vypadli jsme odtam nějak poměrně pozdě, tak kolem třetí, můj dojem, že jsem u vedlejšího stolu zahlídkla chlastat našeho taxikáře se potvrdil, když jsemmu volala a měl vypnutej telefon,t kaže jsme volali Robina. Ten ovšem byl někde jinde, tak říkal, že dojede pozděj, a tak jsme se z Hybešky vydali pěšky. Miláček nadával jak špaček dost dlouho, že musí jít pěšky a že měl jít s pat k Moorovi a tak, no íkala jsem mu, ať de, ale že já teda jdu domů, i kdybych měla jít pěšky, protože v sobotu kolem poledne měli dojet Jája s Vítkem a jako kodrcat se odněkud z Černejch Polí tak, abych byla před polednem doma, je podle mě nahovno. Nakonec jsme došli pěšky až k Metě (aspoň myslim, protože u flédy jsme mávali na Hanziho stojícího na zastávce z busu), když jsme vlezli do busu, samozřejmě se ozval robin, že už teda je na cestě, tak jsme zas vystoupili, no slušný jako. Domů jsme dojeli nevimkdy, spát šli hrubě za světla, no a já jsem se samozřejmě vzbudila v devět, s tim, že prostě už dýl spat nemůžu.

23. březen 2006
Dálkaři mají tenhle týden volno, takže jsem dneska netrpěla pozorností studentů, ale jenom nebetyčnou nechciřícttupostí vošáků. Hodlám si spravit pošramocenou osobnost nákupem: akutně potřebuju černý bombičky do plnicího pera, takže budu muset do města. Pokusím se to spojit s nákupem Eličeninejch kalhot (v této chvíli má JEDNY) a něčím k jídlu. Žádný intelektuálno, jak vidno
Přes den volal asi třikrát (asi po půl roce) pták. Minulej týden ho tady zas hledali policajti, tak jsem si říkala, co z něj zas vypadne. Náladu a čas se s ním chvíli bavit jsem měla až někdy kolem šesté.. ten blb po mě chtěl jenom číslo na Ivana, a to ještě poměrně složitým způsobem (vlastně chtěl číslo na Helu). Když jsem mu řekla, že má pořád stejný a zeptala se, jestli se chce třeba ještě na něco zeptat, řek, že ne, a že jako "zdar kočko". Vyvodila jsem si z toho, že ho děti absolutně nezajímaj a možná budem mít klid. Debil.
p.s. bombičky jsem nekoupila, ani kalhoty. Za Slávkou naše auto nemělo kde zaparkovat.

22. březen 2006
Tak jsem po třech hodinách spánku před chvílí vstala a jedu na klasický středeční kolečko obohacený ještě Eličeniným zubařem. Hrozně se mi do toho auta chce, protože:
včera přijel Plesňa, po dlouhé době, dojel asi kolem půl jedenácté (z divadla) se svou nejnovější přítelkyní, a šli jsme pokecat a na fotbálek naproti. Odjížděli nějak po jedné hodině, byli jsme rádi, že má ten pakoš konečně nějakou v pohodě holku, lezem do postele a telefon. Plesňa. Miláček říká, ze srandy, "že to ten vůl někde poslal", já jsem to vzala, a on to fakt poslal. Přes boudu. V zatáčce za Jinačovicema na Bastr. Páč mu tam vlítlo nějaký zvíře snad. Takže jsme na sebe naházeli zas hadry, vytáhli auto (miláček si dal dva škopky, já nic, takže slepoň řídil) a mazali jsme za ním. Golf na boudě uprostřed silnice, kolem něj části auta, všude benál, Markétu pracně vytáh z auta (nebyli přivázaní), sanitka na cestě.. Markétu odvezli hned, vypadala že má něco se zádama, Plesňa ještě zvládl policajty a taky ho odvezli.. hasiči posypali silnici.. odtahovka odvezla golfa..
lidi, proboha, aspoň se važte
upgrade (22/3 odpo): Markéta by měla právě ležet na stole v úrazovce, operace páteře. Plesňa zlomený nějaký žebro, otřesenej, z golfa je koule smrdutyho plechu
upgrade (23/3 odpo): po první operaci se zjistilo, že Markéta nemůže hýbat nohama, převezli ji do jiný nemocnice na jiný vyšetření, ukázalo se, že jí z nějaké cévky vytéká krev, má/měla následovat dalši operace
upgrade (24/3 ráno): po druhé operaci, která proběhla už večer ten den, se to spravilo, Markéta nehejbe jenom prstama levé nohy, což je relativně normální. Leží na ARU, protože jinde není místo, hrozně se tam nudí a zkouší přesouvat různý hadičky, jaký budou přístroje dělat zvuky. Ta ženská je fakt cáklá ;-) Doufám, že nám zůstane, stejně jako Simona, kdyby něco..
upgrade (28/3 ráno): Markéta od včerejška už chodí, zatím s pomocí sestřiček. vypadá to dobře prej
byli jsme oba celej den úplně mimo, já teda až kolem druhé, jak jsem si konečně sedla v práci, zato totálně. Nakonec jsme půjčili dětem film a šli asi v pět spát. Pracně jsem se probudila o půl osmé, šla za dětma se domluvit, jestli a co budou večeřet, a usnula jsem na gauči u Anky a Bišky .. večeři nakonec řešil miláček, já jsem je už jenom nasměrovala do postele, šla se vykoupat (mmm, kniha a svíčky) a zas spát.

21. březen 2006
Na počest příchodu jara jsem si dneska nevzala svoje chlupatý zimní boty, ale ty vysoký tenisky (co už se chudáci rozpadaj) (taky jsem si je vzala protože mě už pekelně bolí nohy z toho jak chodim furt v jedněch botách).
Díky tomu jsem vrata zavírala na osmkrát (máme doma led a sníh) a jednou z toho jsem sebou skoro škrábla, podruhý mi ujely nohy metr před garáží (led) a potřetí na dvoře školy (led). Asi se budu muset přezouvat, nebo co. dále jsem pak na počest jara zapomněla (asi) doma telefon.
No a miláček mi včera promazal kolo, moc hodnej. Eště by ho moh nafecovat ;-)

20. březen 2006
Tatínek mi říká skvrnitý tyfe.

Přes víkend jsme prakticky nevylezli z baráku (já teda jenom večer potmě, a to jenom přes ulici do hospody), takže jsem si vlastně teprve dneska ráno pořádně všimla, že už není sníh. Jako, je to škoda, to jo. Ale už mě to tak nevadí, poniváč stejně už na hory nepojedem (fňuk. chtěli jsme, ale přišly účty za doplatky plynu a elektřiny, takže jaksi.. ne e..) a dneska (čti právě teď) jsem plná energie, takže jsem se rozhodla, že:
- půjdu do italštiny, úplně stoprocentně, akorát teda o hodinu pozdějc
- vytáhnu zas kolo a budu brázdit okolí
- půjdu pěšky do ReAkCe (nepojedu těch asi čtyřista metrů autem!).
Jinak víkend jsem pojala fakt odpočinkově, dodívali jsme se na Denní hlídku (ve čtvrtek jsem u toho skoro usnula) a zašli na otočku naproti do K2. V sobotu jsem vyprala asi sedm praček prádla (vážně), konečně si udělala něco s vlasama (původně jsem to chtěla stříbrný, protože jsem si koupila stříbrnou barvu. Tak jsem to odbarvila a hodila na to tu stříbrnou. Tak nějak to ale přes ty pruhy, co mi tam ještě zbývají od ledna, nechytlo, takže jsem měla jemně platinovo-hnědo pruhovanou hlavu. Řešení bylo nasnadě: měla jsem ještě červenou a černou, takže teď mám hlavu jako kotě, aneb tříbarevná májová.)
Jinak jsme se už delší dobu pokoušeli dovolat a dopsat Božce, jestli by s Lubošem nešli s náma někam na pivo, ale bezvýsledně.. akorát ty signály asi tak nějak mimotelefonně procházely, protože v sobotu volala Božka, jako co děláme, esi bysme s nima nešli někam. Tak jsme zorganizovali "rychlý večírek": přesvědčili jsme Luboše, že tentokrát to nebude žádný sezení doma, "klídeček a pohodička", ale že dem do hospody, vyrážíme po deváté a vo půlnoci už musíme bejt v kaši. Splněno ;-) dokonce jsme hráli fotbálek.
..no a v pátek jsem si naplácala do počítače různý zvuky, co jsem si stáhla, mám na mysli "upozornění na události" a tak, a samozřejmě jsem hned zapomněla, co jsem čemu přiřadila. Takže se už od rána hihňám jak pako kdykoli připojuju externí zařízení, případně dojdu na konec obrázků a vyskočí chybová hláška a tak, protože na mě ten počítač různě kráká jako vrána, brká, řve jako lemra a jánevimcoještě. Hihi

17. březen 2006
JO! Právě jsem zjistila, že Lukjaněnko napsal kromě Noční, Denní a Šeré hlídky i Poslední hlídku, rusky už vyšla, česky má bejt příští rok, prej, od Trifidu (Argo)..
Včera jsme po škole jeli s dětma nakupovat, takže konečně zase máme zářivku v kuchyni (strašnej šok, moc světla je tam najednou.. vidím jakej tam máme bugr..), a o víkendu si dáme nějaký úžasný hovězí, který jsem tam koupila. Ovšem hlavně jsem tam (do Glóbusu) jela proto, že měli dietní prasátka za kilo. Dietní prasátko jsem sháněla už loni, v průběhu roku a pak před vánocema, protože náš tatínek neustále drží diety (což znamená, že pod záminkou diety sežere víc než obvykle, ehm), a nemohla jsem ho sehnat, přesněji řečeno měla jsem ho objednaný v několika i-obchodech, ale nepřišlo mi ani z jednoho. Takže teď jsem koupila tři. Ehm. No a aby to nebylo málo, děti si vybíraly nálepky; půsvodně jsem jim říkala, že si můžou každej koupit jedno platíčko, ale pak jsem si uvědomila, že vlastně maj svoje peníze (přesněji řečeno já jim nějaký prachy dlužím), tak si mohly koupit co chtěly. Při placení jsem zjistila, že jsem vysolila tři kila za prasátka a čtyři za nálepky, uff.

16. březen 2006
Právě jsem snědla svíčkovou, která už asi nebyla úplně košer (dva knedlíky nebyly zcela jistě, ty jsem vyhodila), ale měla jsem takovej hlad, že mít ještě vo kousíček větší, sežrala jsem i ty hnusný knedle. A navíc si po dnešku nejsem jistá, jestli je horší patnáctičlenná skupina pozorných a vnímavých studentů nebo grupa ignorantskejch vošáků, protože z prvních su zpocená aj na kolenách a druzí mě přivádí k šílenství :-)
Jinak jsme včera večer odvezli Ronasa na botanku, Pavel je už od minulýho týdne doma, úplně jsem si to zapomněla zapsat.. miláček mu koupil takovou starou plechovou reklamu na Tudora, Pavel má to auto moc rád, tak byl úplně bez sebe z toho :-) no a já jsem pro změnu dostala od tchyně takovej amuletek, jenom tak, ale okamžitě jsem věděla, že to je do auta proti svinskejm řidičům, tak už tam visí. A jestli mě někdo zas MOC nasere, tak ho otevřu, ale to se budou dít věci, teda.

15. březen 2006
Nějak nestíhám, zase jsem nebyla v pondělí v italštině (a co je horší, nešla jsem tam proto, že jsem si měla nachystat materiály na úterý pro prváky, ale USNULA JSEM), ale příští týden už tam JDU, ať se na to stihnu podívat nebo ne!
Dneska mě vytočili zas dva kokoti na silnicích, dopoledne mi vjel do levýho pruhu nějakej idiot s dodávkou, kterej telefonoval a prostě si NEVŠIM, že tam jsem (shodou okolností přesně na tom fleku, kde jsem brzdila za tou Mikrou), a odpoledne (už jsem vezla děcka ze školy) pro změnu nějakej pikot s oktávkou dělal haura a na výjezdu z výpadovky směrem na Kuřim mě začal předjíždět přesně v místě, kde se dva pruhy sbíhaj do jednoho - a v tom pravějším stál nějakej ztracenec a mohutně blikal, takže jsem ho samozřejmě objížděla. Už po tom dopoledním debilovi jsem (opět) zatoužila vlastnit hummera, jedničku, žádný komerční srágory. Ten odpolední kokot mě v tom ujistil, navíc (částečně, na tom maj podíl i jiné debilové) může za to, že se dávám k Temnejm, tak.

13. březen 2006
Jo, tak záchvat úklidu jsem nestihla, protože jsme se s dětma stavili nakoupit něco málo k jídlu a hlavně si Anka chtěla koupit cédéčko Tokio Hotel, takže když Vítek volal, ať mu jdu otevřít vrata, byli jsme ještě u Glóbusu. Hela přijela chvíli po něm, takže když jsme dorazili domů, byli všichni komplet. Protože Elika potřebuje (vzhledem k blížícím se Velikonocům) do školy vyfouknutý vejca, k večeři jsme měli chleby ve vajíčku, čímž jsme se vytvořili solidní základ do žaludku. Děti odešly nějak v devět spát a my jsme zasedli k abslutce a TopGearu. Někdy kolem jedenácté už byla absolutka vypitá, Hela na hadry, já jsem škytala jak o život a všichni jsme se hrozně bavili. Akorát se mi nepovedlo přepít bolavou hlavu, tak jsem šla spát, hoši odnesli Helu do pokoje (vytuhla v kuchyni na gauči, když jsme s ejí ptali, jestli něco nepotřebuje, prohlásila, že "si nablila do ruk, ale že to drží, takže pohoda", a spala furt pryč. Vzhledem k tomu, že v rukách nablito neměla, na jedné si ležela a druhou nebylo vidět, přišlo nám to docela vtipný..
V sobotu jsem se probudila s luxusní migrénkou, takže jediný co můžu zcela zodpovědně říct je, že jsem spala celej den s drobnýma přestávkama asi až do šesti večer, kdy jsem byla schopná se bezbolestně pomalu pohnout, zajít si pro prášky a vlízt na hodinu do vany. Spolu s další sadou prášků jsem nachystala dětem jídlo a film a byla připravena odjet do boxu na "loučící večírek" s Jájou a Bižinou, kteří v pondělí míří pro změnu do Anglie.
Bižina tam měla nějakou sadu sestřenek, včetně TÉ, takže jsem s ní vlastně ani nemluvila (prostě jsem se nemohla přiblížit), a Jájovi zase přišel bratránek ;-) Jinak docela v klidu.
No, možná ještě malá vsuvka: říkal mi Jája, že je moc rád, že jsem nakonec přišla, protože neví, jak by to stíhali, jet ještě v neděli k nám. Když jsem se na něj nechápavě dívala, jako PROČ, tak říkal "no přece rozloučit se". Odpověděla jsem mu "dyť to máš jedno, tak bysme si zavolali".. což Jáju asi vzalo a vyjádřil se, že je teda asi velká cíťa a že to radši osobně. Pak jsem nad tím přemýšlela. Při tom, jak se neustále někam nekdo přesunuje a jak já, potažmo my, trčím/e tady a neustále něco nestíháme a budíme se do dalšího dne s vědomím, že všechny předchozí jsme i přes veškerou snahu nestihli naplnit vším, co jsme chtěli (teda aspoň já určitě), je mi nějakej odjezd kohokoli kamkoli skoro volnej. Pro mě je měsíc prakticky totéž jako půl roku, a to, kde se právě nachází moji kamarádi, poznám ve většině případů jenom z telefonního čísla nebo doby, kdy přichází zprávy. Uznávám, chyba je tady na mé straně, ale .. no, zkuste si to sami, kdo máte vyhrady.
V neděli jsem dostala chuť na bramborovou kaši, takže jsme se solidně nacpali, a Vítek ujel těsně po obědě za Jájou domů. My (Hela děti miláček ronas já) jsme šli vyvenčit děti a nafukovací sáně, konkrétně to vypadá asi takhle, je to .mov, takže QuickTime. Večer už jsme pak zvládli jenom hodit Helu do Brna a návštěvu u rodičů v České u příležitosti bratrových naorzenin.
Bratr s Denisou byli venku na běžkách, a zapomněli si vzít sebou pití. Takže když přijeli do České, měli hroznou žízeň. No a chudák bratr si musel dát pivo, shodou okolností dvanáctku, první vyžahl hnedka, druhou těsně poté.. no a tu třetí si dával už přiopilej ;-) Takže když jsme přijeli my, byl už veselej až na půdu, motal se po baráku a pokřikoval na všechny, ať mu jdou gratulovat.
Já jsem si ještě odpoledne domluvila nějakou práci na večer, takže jsem přemohla akutní záchvat spánku a přežranost a zelazla si s noťasem do postele. Po dlouhé době jsem zas něco udělala večer, zdá se, že už nebudu usínat KAŽDEJ večer v osum.. jenom každej druhej..

10. březen 2006
Bratr má dneska narozeniny, von má normálně DVACET DEVĚT LET, to je neuvěřitelný. Asi už jsme fakt dospělí, proboha..
Hlavně jsem na to málem úplně zapomněla. Včera jsem celej den (no, v rámci možností) na to usilovně myslela, abysme mu něco jako dali, ale dneska ráno mě to úplně šotkovalo, když mi to maminka sdělila. Počítám, že v neděli bude nějakej rodinnej večírek. Což mi zase pro změnu připomnělo, že dlužím Dáši nějakej text, takže, já to už fakt MUSIM napsat!
Jinak na víkend přijede Vítek s Bifem, tentokrát bez Jáji, což je teda fakt blbý :-( ale Jája pořebuje jít na operaci a už druhej měsíc je nachcípaná, takže nemůže, tak aby se z toho konečně dostala.. no tak si holt tu situaci, kdy bude Bifťour trávit dva dny s Ronánkem jenom představí ;-) Otázka je, jetli si Ronas bifa ještě pamatuje, přece jenom se neviděli skoro dva roky.. Ale včera byl u nás večer Lukin s Prasíkem a Ronánek se choval ke štěnátku velmi ohleduplně (krom toho, že ho chtěl ojet), dokonce mu přepustil několik svých hraček (Viktor ho sral tak, že mu to přišlo jednodušší..). Ronánek mě taky pěkně nasral, pochcal nám Absolutovou popelnici, čuně. Jo, taky se zjeví Hela a (ten) Jája s Bižinou, to bude zas skupina. Čili na odpoledne si ordinuju silnej záchvat úklidu.
A aby bylo jasno, po kom že můžu bejt procrastinator, tak: Náš tatínek drží dietu. V podstatě to znamená, že s*žere na co přijde; a po jídle si jde obvykle lehnout. Takže se vrátil z oběda, bucnul si a okamžitě začal chrápat. On náš tatínek když chrápe, tak je to slyšet tak na 10 metrů.. No a měl tady jeho starej slovenskej kamarád z vojny auto na opravě, mezitím jel kamsi jinam, vracel se sem, vyzvedával auto a měl jet domů. A tak Vlado přišel, maminka ho vpustila dovnitř, on si stoupl nad chrápajícího tatínka a říka.."On fakt spí nebo to jenom dělá?", a mama mu říká "No, fakt spi".. Tak Vlado nad ním chvilku stál, koukal se, zakázal mamince ho budit, pak šel říct psům zdar, rozloučil se s mamou a odjel. No a tatínek se za nějakejch 20 minut probudil a volá do prostoru: "Ten Vlado eště nepřijel? Kde je kruci tak dlouho?" :-)

9. březen 2006
Včera večer se u nás stavovala Melly, jednak pro zbytek věcí, co měla schovaný nahoře, a jednak na pokec (no jistě, pomluvily jsme VŠECHNY), a zůstala u nás spát, čili ráno jsme jeli v plné palbě (teda, kromě již vysazené Bišky). No a od včerjší noci sněží, takže venku je zas krásně bílo a "dálnice" do Brna byla tím pádem pěkně mokrá a trošku sněhová; a když jsem včera večer Melly vyprávěla o několika svých ujetých zážitcích, netušila jsem, že se stane svědkem dalšího z nich: za Slovnaftem se před náma jedoucí Mikra začala po silnici podivně smýkat a během pár sekund se roztočila po celé šířce obou pruhů.. proletěla nám takhle třikrát před autem od svodidel ke svodidlům a nakonec se (před náma) zastavila. Já i Honda jsme měly myslím stejnej podíl na tom, že jsme tu Mikru netrefily (vzdálenost mezi námi a Mikrou byla v poslední, klidové situaci cca 50 cm), takže UFF, tyvole. Děcka se klepaly ještě u školy, teda minimálně Anka, Honza v autě říkal něco o břichu v krku a Elika teda myslim snad nic.. no jako znova už né a velrybo dík ;-)

8. březen 2006
Dneska je MDŽ!
Mám pocit, že tahle středa bude mimořádně z prdele. Celou noc se mi zdálo, že mě miláček sral, probudila jsem se půl metru od kraje postele (chudáčkovi miláčkovi byla zima, tak se ke mně mohutně tiskl, až mě málem vyhodil z betle), buchta, kterou jsem včera pekla, vypadá divně (ale PREJ je dobrá), při jejím krájení jsem (DEBIL!!!) poškrábala fungl novej teflonovej plech, v KrPoli byly zácpy, u školy vysíraly policajtky, srali mě lidi v autech, protože mi lezli do cesty, a teď mě znova (achjo, že já jsem nedržela klávesnici) vytočil Pája. Teď jak jsem s ním asi půl roku nekomunikovala, tak jsem skoro zapomněla, proč jsem ho smazala z visible listu. Včera mi to připomněla Hela, dneska Pája osobně.
No a navíc nemám zpracovaný téma do školy pro druháky, mám tam bejt za hodinu.. pak zas bude ten šílenej středeční úprk.. a navíc jsem sežrala kelímek jakési Grónské pomazánky se čtyřma rohlíkama, takže VIM, že mi bude blbě. Kua a eště jsem zapomněla doma kábl do elektriky k noťasu
konec stěžování
Odpolední aktualizace:
velrybí kost funguje i bez žádostí. Dneska jsem sebou na ledě u školy neškrábla (King měl na tom místě zaparkovaný auto, děkuji), stihla jsem bleskově udělat téma Description of People a dokonce se to i studentům líbilo (včetně těch internetových testů, který jsem jim dala, děkuji), kafe v Glóbusu bylo dobrý a doma, kam jsem vezla tlamy po umístění prcků do výtvarky, jsem si na dvacet minut lehla; a aby to bylo komplet, pak jsem našla na telefonu zprávu, že Martina se dneska učí na nějaký zkoušky, takže z práce jedu domů, tralala, děkuju, velrybo!

7. březen 2006
Úspěšný den se pozná podle toho, že se mi do nějakejch jedenácti nestane nějaká hovadina. Takže dneska: zapomněla jsem doma telefon, ZNOVU jsem sebou práskla na tom samým ledu u školy, před barákem (kam jsem se vracela pro telefon) se mi rozsypaly klíče po schodech, protože praskl kroužek (nechápu), ale ještě že tak, protože v šuplíku, kde jsem hledala náhradní, jsem našla svou peněženku s veškerejma dokladama a penězma; když jsem konečně dorazila do práce, chtěla jsem zapnout počítač - ale zjistila jsem, že jsem si ho jaksi zapomněla přinést z auta, no a abych to nějak ukončila, při hledání *nevimčeho* jsem zjistila, že jsem zapomněla ve škole na studijním složku s veškerejma materiálama. Ještě že jsem tak pořádkumilovná a mám v jedné sloze věci vždycky jenom pro konkrétní skupinu, asi by mě trefilo.
Přes den to šlo, nejsem si vědoma žádných průserů (ale taky jsem prakticky nic neudělala, furt se mně chce spát), zato jsem zas zapomněla na děti, takže jsem 15.42 vyrážela do školy, abych hodila tlamy na 16.00 do výtvarky. Jestli jednou někdo postaví radar kamkoli mezi značku "konec Kuřima" a sjezd v KrPoli u nádraží, su bez papírů, achjo

6. březen 2006
Včerejšek mám solidně mlhavej, protože jsem od pátku spala jenomn ějakejch 15 hodin (miláček taky tak ňák), takže jsem byla dobře přejetá. Škrábla jsem sebou u školy na ledu, nešla do italštiny, protože bych to jednak nestihala a jednak bych usnula už ve vlaku a jela do Břeclavi, a zůstala doma. Podívala jsem se Elice na prst (měla ho dobře barevnej,takže asi jenom naraženej, ale pomohlo jí, že s tím dva dny nemohla hejbat) a šla s knížkou a miláčkem a jeho knížkou do postele. Přestože jsme dětem hlásili, že si jdem lehnout (bylo nějak půl šesté, takže jsme měli asi hodinu), Biška nás přišla dvakrát vzbudit s nějakým dotazem. Podruhé už jsem myslela že ji zašlápnu, ale nemohla jsem se ani pohnout. Ronas naštěstí v klidu ležel a ani se k nám necpal, takže jsme vytuhli oba řádně, málem jsme před tou sedmou nevstali ani jeden. Miláček šel závodit za Lemratým a já jsem vyrobila dětem nějakou večeři, opět, mám to v mlze, byla jsem fakt vyřízená a plánovala jsem jít skoro hned spát (povedlo se někdy po deváté).
Pejsek byl překvapivě moc hodnej, ležel skoro bez řečí ve svým pelechu, jediný co, tak odpoledne se na mě smutně koukal, když jsem tahala nákup a nebyl tam jedinej rohlíček.. asi mu dneska nějakej koupim.

6. březen 2006, ale je to o pátým březnu..
Tak jsem to přežila. Bubeníci byli sapr a můžu zodpovědně říct, že jsem si za ten den solidně odpočinula. V autobusu (kde pouštěli Léto s kovbojem, což byl hlavní důvod, proč jsem jela v deset, ehm) jsem vyvenčila pejsky i holčičku a ani jsem se moc nebála, takže jako super, náš výlet do Vídně (místo výletu do Londýna) je touto zkušeností stvrzenej.
Do matičky jsem jela sama a absolutně jsem neměla v úmyslu se komukoli ozývat, takže jsem neměla fakt žádnej plán, kromě Vyšehradu, případně výstavy o Karlovi IV., ale tou jsem si nebyla moc jistá. Cestou na Vyšehrad jsem si prohlídla Kongrescentrum, kde měl bejt večer ten koncert a uvědomila jsem si, že to tam vlastně znám, poněvadž jsem tam byla na noci reklam před.. několika lety. Vyšehrad je docela velkej prostor, trochu mě to překvapilo, nevimproč jsem si představovala, že to je jenom nějaká skála a na ní klášter (žeby Šemík?). Trošku jsem si to prolezla, samozřejmě s foťákem v ruce, ale víc než ty budovy mě fascinovalo, kolik cizinců tam venčí čokly. Taky se mi povedlo vyfotit veverku ve skoku ze stromu na strom :-)
Protože jsem měla hlad a současně chtěla zkusit tu výstavu, vyrazila jsem do města najít nějaký rychložrádlo. Samozřejmě jsem měla sebou knihu, Denní hlídku teď čtu, takže jsem se motala lidem pod nohy.. navíc jak je to poměrně sugestivní literatura a já ty knížky hrozně prožívám, měla jsem chvílema pocit, že se pohybuju šerem a vidím malý černý smrště. Kromě toho jsem si připadala hrozně nepatřičně i proto, že všichni lidi, který jsem potkávala, si mysleli, že jsem jiné národnosti než oni a s úsměvem na tváři si (hledíce mi do ksichtu) navzájem hlasitě sdělovali, že vypadám jak pako. Chlupatá čepice s ušima, chlupatý indiánský válenky, obrovská kabelka pobitá vrškama od piva, kniha v ruce a oranžový rukavice bez prstů v kombinaci s mým ksichtem dělají divy. Hospodští nadháněči turistů na mě volali "bonžůr" a lákali mě na žrádlo a stánkaři se mi pokoušeli prodat anglicky obrázky. Protože jsem nenašla nic jinýho, šla jsem se nakonec za stravenky nažrat do mekdonalda, potřebovala jsem si s tou knížkou na chvíli sednout. Tam to bylo pro změnu plný talošů, takže nějakej poloarab, kterej sbíral tácky ze stolů, na mě pro změnu promluvil nějakou rádobyitalštinou. Když jsem mu česky odpověděla, že děkuju, že to může odnést, ale tu kolu si ještě nechám, málem se počural radostí, že nejsem cizinec a okamžitě mě začal balit, tahal mě od čtení a lámal ze mě telefonní číslo. Tak jsem šla pryč :-)
No a protože jsem se pěkně přežrala hranolek a mekčikiny, přišla na mě strašná chuť na cigáro. Samozřejmě jsem žádný neměla, žejo. Teda, cestou od Kampy k Hradu je plno stánků, ale jedinej není normální trafika. V každým kšeftě se dá koupit kilo matrjošek, ušanky (kruci, proč zrovna tyhle typicky ruský věci?) a otřesný kšiltovky, sklo, trička a univerzální tužky, na který Číňani na střídačku lepí nápisy Roma, Praha, London a Barcelona, ale trafika nikde. Už jsem to pomalu vzdávala, stejně jsem byla skoro na Hradě, když tu náhle.. prostě šla jsem opět jednou z podivných cest a tentokrát jsem trefila asi šedesátikilometrový schody. V polovině už jsem byla tak vyřízená, že jsem se chtěla vrátit, ale z posledních sil jsem pohledem zachytila přítomnost nějaké slečny mezi dveřma hospůdky. Slečna se na mě podívala, velmi přesně odhadla, že su úplně v prdeli, a radostným hlasem se mě zeptala, jestli bych si nechtěla odpočinout a dát si kávičku. Nechala jsem se chytit :-) Takže jsem si sedla do kavarny na kafe a vodu, četla si Denni hlidku a vyslechla jednak přijímací pohovor šéfky oné kavárny s kočkou, kterou tam brala (včetne detailních instrukcí, jak zacházet s kolemjdoucím potenciálním zákazníkem a jak ho ulovit ;-) a pak telefonát oné šéfky s jejím evidentně velmi-těsně-bývalým přítelem, protože řešili věci, no, intimního charakteru.
Pokračovala jsem pak na Hrad, s tím, že se mrknu, jestli bych se přece jenom nedostala na tu výstavu, ač jsem neměla rezervovanou vstupenku, ale protože tam jsou prohlídky po hodině a půl, samozřejmě jsem se netrefila ani časově do nějakýho volna.. tak jsem se vydala na Malostranskou, že se projdu přes město a ještě vyfotím nějaký blbiny. Jenomže u metra mě odchytil nějakej kizinec, jestli nevim, kudy se de do metra :-) Tak jsem mu poradila, že stojí přímo u schodů, pak jsem mu pomohla koupit lístek a páč jel na Můstek, tak jsem se rozhodla, že teda nepudu pěšky, ale dovezu ho tam. Postupně jsem zjistila, že je to taloš, Massimo, že byl na guided tour s English-speaking průvodcem, že zrovna moc dobře anglicky neumí a že se jaksi ztratil, takže se potřebuje dostat k hotelu. No pomohla jsem mu výborně, protože když jsem zjistila, že je to Ital, pokoušela jsem se s ním mluvit italsky a vecpala jsem ho do metra, co jelo na druhou stranu.. naštěstí jsem si toho všimla poměrně záhy, takže jsme zas vystoupili a jeli zpátky. Nakonec jsem s ním šla ještě na kafe, pokoušeli jsme se nějak dvojjazyčně konverzovat a pingli v kafárně z toho měli haló.
Na japonský bubeníky jsem se SAMOZŘEJMĚ taky dostala, bylo to úplně dobrý, akorát jak jsem měla ten "levnej" lístek, seděla jsem asi 30m vysoko a 60m daleko od pódia. Příště si koupím za šestnáct kil do první brázdy a pořádně si to užiju, takhle jsem si to kompenzovala aspoň cédéčkem, který teda je oproti tomu živýmu hraní jednak suchý a jednak jiný, hrozně často je tam slyšet i jiný nástroje. Ty naživo tak moc nepoužívali, vyřádili se hlavně na těch bubnech a tou choreografií, vono taky lítat po jevišti s harfou není žádnej med, že.
A protože bubeníci skončili poměrně záhy (nějak v devět) a mně jel bus o půlnoci, říkala jsem si, že buď zkusím chytnout dřívější, nebo zkusím napsat Dragonovi, jestli náhodou nespí (napadlo mě, že možná bude na bubeníkách taky). Sice původně spát šel, ale nespal, takže jsem si zašli do hospůdky U možných (Drak teda původně tvrdil, že jdem do hospody U nemožných). Mimo jiné tam byla pinglice, která měla tak šestky kozy, myslím, že to, jak mi podávala hruškovej džus, si budem pamatovat oba ještě dlouho ;-) Dragon dostal na Zélandu od nějakýho Maora velrybí kost ("zdálo se mi, že sedím u jezera, najednou pišel ňákej Maor a něco mi dal. Jsem byl úplně v prdeli, všechno se sralo, já se ráno vzbudil, šel si sednout k tomu jezeru, přemýšlel, že se utopim, najednou přišel Maor, dal mi přívěšek na krk z velrybí kosti a zas vodešel. Jsem se málem posral, úplně mě to rozbilo, tak jsem si říkal, že to je znamení. Vona je ale fakt kouzelná, já kdyz si něco moc přeju a chtynu ji, tak se to splní, kámoška si onehdá potřebovala hrozně zašukat, já jsem jí pomoct nemoh, protože jsem byl sám ve sračkách, tak jsem zkusil kost, a vona mi tyvole za tři dny volá, a že tak jak o víkendu si ještě nezašukala! Vono to asi funguje."), tak mi taky jednu dovezl.
...jako, funguje to. Protože jsme z té hospůdky vypadli poměrně pozdě a kdyby mi nejelo hned metro, těžko bych stíhala bus (mimoto se mi chtělo STRAŠNĚ čurat), a Drak, aniž mi to řek, požádal velrybí kost, aby mi to jelo, a normálně jako jo, došla jsem dolů a hned to dorazilo. Tak jsem doufala, že se na Florenci ještě vyčurám, ale achich ouvej, maj tam budovu zavřenou a hajzly všechny taky, takže jsem musela (premiérově!) čurat na tom minihajzlu v busu. No v krizi dobrý, ale jako jinak nic moc.
Zasedla jsem na určený sedadlo a vedle mě se usadil nějakej dědek. Držel v ruce asi půlmetrovou bagetu, na sobě měl jakousi hnusnou bundu a hrozně se roztahoval, takže když jsem chtěla zastrčit sluchátka do díry, která byla tentokrát mezi sedadlama a ovládnout si to, zavazela mi jeho prdel. Jemu zase asi vadilo, že za prvních pět minut v autobuse jsem napsala asi 15 zpráv (řešili jsme s Dragonem tu kost, psala jsem miláčkovi, že bus stíhám a co dál a ještě si Lukin přečet mou zprávu někdy z odpoledne, takže jsem reagovala..) a furt na mě čuměl, ale dost nepokrytě. Když jsem si konečně pustila sluchátka (pouštěli Harry Plotra s Azkabanem), nasral se asi definitivně a šel někam do prdele. Což mě potěšilo, protože jsem si to konečně mohla zesílit. U filmu jsem samozřejmě usnula, probudila jsem se asi za hodinu, když se tam nějak hlučně rvali.. a s překvapením zjistila, že sjíždíme z dálnice. Vzpomněla jsem si, že "stevardka" říkala cosi o tankování v Bíteši, tak jsem se uklidnila. Kromě tankování autobus prohnali i myčkou, samozřejmě i s náma, mazec, je to takový poloautomatický, prostě hafo vysoká věž (ten bus je děsně vysokej) s kartáčema a nějakýma vodostřikama, kterou kolem celýho autobusu dvakrát dokola potlačil nějakej místní kořínek. Podotýkám, že byly dvě v noci, takže jsem si to fakt užila.
Pak už se nic zajímavýho nestalo (krom toho, že miláčekpsal, že Pavel je v nemocnici, takže ode dneška máme doma zas Ronalda), prostě jsme dojeli do Brna a vystoupili, autobus pokračoval dál do Otravy. Čumící dědek vystupoval taky v Brně a CELOU DOBU, co jsem čekala venku, až přijede nejhodnější miláček a vyzvedne mě a odveze dom, na mě čuměl. Slušnejch osum minut (vim to, protože borec, co stál kousek vedle a taky na cosi čekal, vykouřil v klidu cigáro). Pako, asi.
No, a to je všechno, přátelé :-)

5. březen 2006
Půl deváté ráno, spala bych, až se ze mě kouří, ale chystám se na japonský bubeníky, takže žádnej spánek, maximálně tak ve žlutým ušatým buse na dálnici. Doufám, že se to nenabourá, na tuhle dopravu nejsem moc zvyklá a s autobusama mám odkjakživa problémy..
Jinak víkend považuju za vydařenej, stihli jsme dva večírky a Honza má dokonale (jo? .. ale jo) uklizenej pokoj, z horní koupelny taky málem odpadávají hvězdičky, Chandler, Člun a Tlapka mají chodbu čistou, takže můžou smrdět jak o život, prádlo je vypraný, já jsem se osprchovala a to je prosím teprve neděle ráno.
..no, Honza včera asi omylem kopnutím Elice naštípl prst, dala jsem jí na to ocet zafixovala to čínskou hůlkou, tak uvidíme. V nejhorším si vystojíme frontu u nějakýho doktora (všechny děti jsou úrazově pojištěný!).

3. březen 2006
Tak předevčírem jsem odpolední učení stihla spíš navečer, na to konto jsem do alberta lezla v nějakých 19.01 (což znamená, že jsem si počkala, až půjde někdo ven, a to z obojích dveří, protože už měli vypnutý otevírací fotobuňky venkovní) a domů dorazila někdy hrubě po čtvrt na osm. Původní plán jít na plesosraz jsem pozměnila z "pojedu v osm vlakem" na "kolem deváté mě tam hodí miláček" a před tvorbou večeře jsem šla konečně na záchod. Bohužel tam můj drahý předtím četl Noční hlídku (kterou teď čteme oba, ehm), takže jsem tam trošku pobyla. On si svou chybu s neodstraněním knížky uvědomil poměrně záhy a tak nelenil a s vědomím, že já a kniha na záchodě zůstaneme déle udělal dětem večeři.
Dětičky zasedly a právě když jsem dělala některým pití, tudíž nebyla u stolu, se ozval Ančin nevěřícnej hlas: "Mami? Biška se právě poblila.."
A fakt. Biška seděla u stolu, ruce na stole, v rukách rohlík a na tom všem nablito. Než jsem to stihla aspoň trochu pouklízet, poblila se znova, takže teď už zasáhla i kalhoty, papuče, zem, a, což zní neuvěřitelně, nablila i do poličky stolu. Čili večerní plán padl, očistila jsem ubohou holčičku a uložila ji do postele. Ta okamžitě usnula, takže jsem dala dobrou noc ostatním (kteří se šli mezitím najíst nahoru, protože Elika se málem poblila jenom slyšela slovo "blije" a Honza pro změnu seděl tupě u stolu s rohlíkem v ruce, pokoušel se jíst a navalovalo se mu), sešla dolů.. a přišla Anka, že Biška hodila další kosu. Tentokrát poblila kompletně celou postel, kromě (!!!) tatášku, panenky a opičky. Spát šla do kuchyně, jak už si asi měsíc přeje, a bylo. Anka její činnost okomentovala takto: "Ona spala, pak se natočila, sedla si, strašně se poblila, pak si férově brkla a od té chvíle je úplně v pohodě.."
No a včera, hm, včera jsem byla ráno ve škole, původně to vypadalo, že tam budu sama, protože bylo pět minut po začátku hodiny a studenti nikde, ale nakonec se nějací sešli, takže dobrý. Nicméně povedlo se mi při debatě o svátcích jim domotat Valentýna a svatýho Patrika (zajímaly je zelený řeky a pivo, takže jsem jim předložila stručnou historii Patrick´s Day, akorát jsem jaksi na začátku použila údaje ze života Valentýna.. o kterým jsme se bavili asi deset minut předtím..), no uvědomila jsem si to až asi za půl hodiny, tak doufám, že to nebudou nikomu přesně reprodukovat, ehm.
Ze školy z Bohunic jsem vezla paní Válkovou do školy v Jundrově, ponivádž máme společnej rozvrh, a cestou jsme narazily na téma "Černý Vůl", což je vesnice kousíček od Prahy, o které uvažovali Vítek s Jájou jako o svém možném budoucím bydlišti. Nevím jak jsme se k tomu dostaly, nicméně jakmile jsem to vyslovila, s tím, že se mi to hrozně líbí, začala se paní Válková smát a informovala mě o tom, že tu vesnici zná, protože tam její dcera s manželem nedávno kupovali barák a teď tam bydlí. Svět je malej :-)
Po druhé škole jsem jela do firmy do práce, a protože novej rozvrh nemám moc dlouho, tak nějak jsem se zabrala a v 16.10 jsem si všimla, kolik je hodin.. Biška má školkovou pracovní dobu nejpozději do 16.15 a děti ve škole taky nebývají tak dlouho, ech, no, stane se.. domů jsem je dovezla, tak co.
O facku dřív než my dorazil domů miláček a Hela, takže se nás v tom brajglu motalo ještě víc, a večer přijel ještě Lukin s Verčou a Prasetem. Kromě rakleťáckýho žrádýlka máme na Verči (a pak i Heli) otestovanej.. kruciprdel. Zapomněla jsem, jak se to jmenuje. Prostě malinová absolutka v panákovce namočené v granku, a přes ni je položená limetka taky namočená v granku. Obě si to moc chválily.

2. březen 2006
Tak včera jsem odpolední učení stihla spíš navečer, na to konto jsem do alberta lezla v nějakých 19.01 (což znamená, že jsem si počkala ---- DO PYTLE nevyzvedla jsem deti!

1. březen 2006
Po obligátním středečním raně-dopoledně-popoledním kolečku Škola - Školka - PráceMM - PráceS - Školka - Svačina pro děti - Škola - ZUŠka - PráceMM jsem se podívala na web nanic a zjistila, že do "mýho" krásnýho oranžovýho dyzajnu se vloupala nějaká reklama. Takže změna.
Jinak dneska jsem si už celkem třikrát zavřela klíče od auta v kufru, a to ještě nejsou tři. (Což mi připomíná, že před hodinou si měl někdo z Hondy vyzvednout ondatru, aby se podíval, jak je to s tím rezavěním.. počítám, že si pro to někdo přijede tak ve 4 a ani náhodou mi to nevrátí do pěti, takže nestihnu odpolední učení, nákup ani večerní skorosrazjednoho z mých bejvalých gymplů. No uvidíme