2009-06-28
Ve čtvrtek byli Deplešáci v Praze. Ano, byla jsem opět. Vemu to stručně: Waiting for The Night musela bejt poslední, tradice lidí nepřerušena, všechno furt funguje a Martin je pořád ještě fascinující. (toto jsou moje poznámky.)V pátek se posral svět a setrvání MJ na něm bylo ukončeno. Kdekdo teď píše kdeco. Mně by to bylo jedno, ale serou mě přihřívači obou polívek, jak jedovatejch, tak výdělečnejch. Pro mě byl nejlepší furt, a furt bude.
V sobotu jsme viděli Palladium a v neděli měla holčička narozky.
Tlamy odmítly jet s náma (musely v pátek do školy, přece!) a místo toho byly u čerstvě přestěhované Nikoly.
Tolik tedy stručně a zmateně. Se dodá.
Jaký výluka, spejsile?
2009-06-24
ježišikriste, já už jsem to udělala zasepřepsala jsem si index na webu starým indexem z pracovního počítače
dávaj se lidi do salámu?
2009-06-23
Když nejdu na velký auta, tak jdu aspoň na malý. Teréňáky na dálkový ovládání, kterejm se práší od kol, jo, to je dost dobrý. Jenomže to nejde furt. Tak máme doma psa, kterýmu se práší od noh. Je s nim sranda a kočky to taky oceňujou. Například Sheeana. Pokouší se zjistit, jak chutnají ty granule, který jsou na dně metr vysokýho pytle na granule, kterej stojí na přenosce. Pytel nelze rozdrápat a rozkousat, protože klouže. Takže Sheeana leze do police, u které stojí pytel, a pokouší se tlápičkou dosáhnout na dno. Který je metr od ní. Na to, až spadne, jsem čekala jenom půl dne. Už spadla asi pětkrát. Zatím se pokaždé trefila na kraj toho pytle, čili ho akorát ohnula a vypadla na zem. Až pochopí, že musí spadnout dovnitř do pytle, jinak se k tomu žrádlu nedostane, má Bif po večeřích...A na těch deplešákách se potkám už asi s tčiceti lidma, co mi hlásili že tam jdou a uvidíme se tam. O těch, kteří nic takovýho netvrdí, ani nemluvim ;-)
2009-06-22
Rafka je krásná a umí sedni lehni kemně pac, přeinstalovala jsem founa na 3.0 a von přestal ukládat už i printscreeny (ale jinak je to fakt lepší), telefon (= internet) je přepsanej na mě a kyslíci jsou kreténi, absolvovaly jsme třídní předschůzky, já přemejšlim, jak se odsud odjebat a chlapec vyhrál v Dobšiné.Veselý historky určitě budou, hned jak si na ňáký vzpomenu. A ve čtvrtek jsou deplešáci.
2009-06-17
Ten překlad se mně povedlo odevzdat 18 sekund před vypršením termínu pro něj. Což považuju za největší úspěch, týkající se té práce.Poslední dny trávim před tatínkovým počítačem. A taky u tatínkova kafevároše. Zjistila jsem, že když je kafe dobrý, jakože todle je fakt dobrý, tak mě v něm sere mlíko i cukr. Takže si dělám pětipreso do velkýho hrnku a chutná mně to. Akorát kolem jedenácté přichází fáze ´účinek vyprchává, začínaj se klepat ruce´. Budu to muset ještě dovychytat.
A přestala jsem se bát té dálnice svinské. Udělaly jsme s ondatrou dohodu, že jí dáme na prdel, a daly jsme. Teď si to dost užíváme. Nevim jak, ale povedlo se nám srazit spotřebu na krásných 10,6 se současným udržením poměrně vysoké rychlosti. Ještě vychytat to lítání semtam, když fučí, a bude to dokonalý.
V neděli jsme byli na rodinným obědě, po sto letech. Povedlo se mně jednak opálit si během pěti minut ramínka vod tílka (nechápu!!!), a jednak brčkem způsobit zranění. Normálně jsem se nahnula, že se napiju, a ta svině veliká se mi zarazila do čela a odřela mi ho. Nekecám. Shodou okolností přesně na druhé straně čela se mně utvořila moudrost, takže vypadám jako čert čekatel.
2009-06-14
V této chvíli mám ze všech sil pracovat na překladu do školy bo dneska už je FAKT termín. Takže dělám co? Cokoli jinýho. Samozřejmě.
(Tento šutrák našla Holčička. Jsem si ho pučila na vyfocení, vrátila a pak ho Holčička ztratila. Což jsem jí vysvětlila, že neva, protože mám fotku, tak to teď Holčička chce na stěnu.)
Včera jsme si na přehradě s dejvem a zmetkem hráli s kamením. To takhle jde člověk ven, čumí na volejbal a říká si, hm, hm, volejbal, už jsme dlouho neviděli dejva.. tak začne hledat číslo.. a když se mu dovolá, tak zjistí, že ten potměšilý provokatér sedí o deset metrů naproti a čumí na nás. Tak jsme ho připojili. Venku bylo teplo, takže jsme si připálili co jsme neměli zakrytý, pejsek aportoval (nejlepší bylo, když mu Opičák s použitím všech svých sil hodil do stále vypouštěné přehrady jedenapůlmetrovou kládu a Bif to dotáhl a chtěl to házet znovu a znovu).
Jo, a taky jsme po dlouhé době barvili, konečně. Předcházela tomu potřeba ostříhání.. jenomže protože jaksi nevlastním strojek, situace se lehce zkomplikovala. Nakonec jsme byli v opravdickym KADEŘNICTVÍ, kde zmetka i mě ojela milá slečna s bílým bišonkem. A celýmu tomuhle předcházela potřeba nakoupit barvy - o kterých mně řekl Květináč, kde je mají. Live. V Brně. Opravdický barevný barvy. V pankometalogotikoemo šopu. Strašně jsem si ujela na těch hadrách a teďka už tři dny řešim, jestli chci bejt víc emo nebo víc goth. Pořád ještě nevim, ale na emo asi nemám vlasy. Ale prosimpěkně uznejte že takovouhle výzvu nemůžu nechat bez povšimnutí. (Aha, že bych konečně znovuzprovoznila beremě?)
A co jsem to ještě.. nevim. Budou následovat další fotostories, nemám to ještě ani promazaný. Rozepisovat ve velkým se mně nechce, veselý historky zapomínám obratem, přestože vlastně nic moc nedělám, asi mně odpočívá mozek, neboco. Takže dneska zase bez pointy. A ostatní fotky jsou vítekde.
2009-06-08
Toto není namalovaný, to tam fakt takhle bylo..
2009-06-02
Fotobuňky na hajzlech by se měly úředně zakázat.Nejvíc a nejčastěji mě sere záchod v Sanitce. Je tam taková chodbička, společná pro dámy a pány, a v ní umyvadýlko. Z chodbičky vedou dveře na pánskej a dámskej hajzl. Když du na dámskej, bo su dáma, rožne se světlo u pánu, protože tam jsou pootevřený dveře. To zasraný světlo na dámským hajzlu se nerožne, ani když před ním mávám jak zběsilá. Takže na záchod usedám s pootevřenejma dveřma, abych viděla, kam se mám vůbec trefit. A světlo se rožne přesně ve chvíli, kdy dočurám, pardon.
Fotobuňky na spouštění splachovače jsou taky mazec. Většinou stačí, abyste dosedli, a už vám to opláchne prdel. Další sprcha přichází ve chvíli, kdy si ji chcete utřít. A když to je hodně dobrá fotobuňka, při odchodu nespláchne vůbec.
(Pekelný kombo: světlo i hajzl na fotobuňku. Situace: potmě se trefujete holou prdelí na mísu, v okamžiku dosedání se rozsvítí světlo a spustí splachovací fotobuňku.)
Pak máme fotobuňku na baterii. Která pouští vodu. Obvykle pouští vřelou, ve výjimečných případech pouští ledovou. Vždycky ovšem vodu zastaví přesně ve chvíli, kdy to nejmíň potřebujeme, tj. když máme namydlený ruce.
Jakmile se nám povede se umejt, je potřeba co? Usušit se! Ten uřvanej sušící vál spustí samozřejmě pokaždé, když procházím kolem, ale aby začal foukat teplej luft, když pod něj strčím mokrý ruce, to ne. Po chvíli ručního rehabilitačního cvičení pod sušákem se ta věc rozjede, jenomže: jak zkoušíte různý místa, kde se to spouští, tak hejbete rukama, a tím pádem je zase odstraníte z dosahu toho idiotskýho čidla. Takže se ta věc zase vypne. V téhle chvíli já si obvykle utřu ruce do kalhot a du pryč...
Takže, jak řikám. Úředně zákazat.
Jinak teda ten sraz v pátek nakonec dopad překvapivě skvěle. Slezla se zjevně kvalitní část (nebudu vyjmenovávat, von to jistě dá dohromady někdo, kdo má fotky, žejo, hoši?), já jsem vypila šest škopků (myslim), a pak ještě nějaký další věci, prošli jsme přes buznaklub (dobrá prdel) a skončili v Charlies. SpaceIL a Gábina nezklamali a ovládli jsme parket, Josef ovládl stůl a jako dobrý to bylo. I toho Honzu jsem vyzvedla od autobusu z Chorvatska a v pořádku dovezla domů.
Dneska je fakt divnej den. Jakože takovej ze všech stran divnej, ani blbej, ani dobrej. To, jak mě sere škola, jsem už hlásila. Postupně se dopracovávám k tomu, že se na to vybodnu, pokud to nepůjde lehce - jednak mě to nebaví (nejsu ani student ani teoretik) a jednak mi to nejde. Protože mě taky přestává bavit učit a tu školu dělám kvůli tomu, abych mohla učit.
No a zrovna když jsem byla dneska nejvíc nasraná na školu a takňák rezignovaná, přišel mejl od RK s výsledkama teorie překladu zwei. Což je nejpekelnější předmět ze všech pekelných předmětů, a někteří si jistě pamatují, že teorii překladu eins jsem udělala tak, že jsem dostala dvakrát F a při osobní návštěvě a pohovoru se zjistilo, že při tom mým druhým pokusu se někde schoval jeden bod - a taktak to vyšlo.
Dále pak si jistě někteří pamatují, jak jsem před poměrně krátkou dobou získala za jiný z pekelných testů (ahoj D) 60,33% .. a procházecí limit byl.. šedesát.
No, tak tuhle zkoušku mám (napoprvýýýýýýýý) za 60,6%, a hádejte kolik byl procházecí limit ;-)
(Takže ten divnej den se převážil ze strany dohajzlu na stranu docela to de, a to nejenom kvůli škole, ale taky kvůli tomu, že je čím dál blíž něco, na co se fakt těšim, a co už pár dní je hrozně daleko.)
