2013-06-09

Byli jsme v náhodném severočeském městečku, probíhaly tam slavnosti, stánky, kolotoče, cukrová vata, lodičky na zámeckém ´jezírku´. A u jednoho ze stánků jsem se zastavila, protože tam měli krásný dřevěný barevný korále. Koukám, prohlížím, přemýšlím, jestli je náhodou strašně na něco nepotřebuju, a zpoza stánku vylezl pan majitel, takovej přesšedesátiletej pán, a povídá:

- To máte hodně dlouho na tom krku, že?

(já mám všechno na tom krku docela dlouho, je to takový ošontaný) - No, mám. Co myslíte teďka zrovna?

- Tady to tmavý. To je hodně starý, že.

- Jo, ten jakože buddha. No, to je. Toho mám strašně dlouho, asi tak dvacet let. Ne, možná třicet. No, to ne, ale skoro. Ten je eště z Karlovýho mostu, tehdy se tam...

- Já vím. Já jsem ho dělal.

Cože. !!! Fakt. V tom stánku měl podobný věci, a říkal, že to pozná, že je to takhle strašně starý podle toho, jaký to má očko, protože v různých dobách dělal na ty přívešky různý očka.

No takže bylo JASNÝ že jsem nějaký ty korále od něj potřebovala.

historka

Ta buddhova historie je samozřejmě o něco složitější: před těma zhruba třiceti rokama jsme byli na rodinným výletě v Praze. Bratr mně tam na Karlovým mostě nenápadně a potají koupil buddhu a dostala jsem ho na vánoce. Dala jsem ho okamžitě na krk a nosila jsem ho furt, a asi za rok a půl se šňůrka, tenkrát myslím kůže, roztrhla, a buddha zůstal na Mušově. Hledala jsem ho tam na dně v bahně asi půl hodiny. Shodou okolností jsme jeli opět nějak brzo do Prahy a já jsem šla a koupila jsem si na mostě novýho, kterýmu jsem, poučena, pravidelně vyměňovala tu šňůrku. Ztratit se mně ho povedlo asi o dvacet let později (byl zrovna na řetízku) na nějakým brutálním večírku v Charlies, kde ho někdo asi sbalil, protože jsem ho hledala taky dost výrazně těsně poté, co jsem zjistila, že chybí. Samozřejmě jsem o ztrátě letitého kusu sebe sama promluvila hned druhý den před rodinou, a ejhle, o několik málo týdnů později jsem pod stromečkem našla buddhu, úplně stejnýho, od bratrovy manželky. Taky jí ho kdysi dávno někdo koupil na mostě, ale ona ho nenosila, jenom ho prostě měla. Zjevně čekal na mě. A to je ten na té fotce. A to eště furt není všechno: když jsme dostali od Vátkova tatínka krabici věcí po jeho mamince, byl tam... zase buddha. Visí u dětí v pokoji na stromě...

2013-06-05

Ne že bych tady na to zapomněla, to já jsem nezapomněla. Jenomže je to s tím časem čím dál horší. A prosimpěkně to není blbá výmuva, to je holý fakt.

strechy

Takže zatím, než se trochu posbírám a zase se začnu čistit přes zelený písmenka - aha, není vlastně čas na nějakou změnu? nebo že bych to z pietních důvodů nechala takle? - dávám aspoň jednu fotku, co jsem zahlídla teď při výhledu na "povodeň" a dost se mně líbí, a tiše a nenápadně si ublogávám, že jsem si koupila geniální hodinky, co mně počítají kolik toho uplavu (jes! konečně jsem se trochu vrátila do bazénu!!!) a ukazujou grafy, a doufám, že si toho sem fakt brzo odložím víc.

Jinak jenom stručně: všichni jsou pořád stejně na hlavu, možná víc, a furt všechno řeším v pokusu, možná už i v běhu. Takže, ano, všechno v pořádku.

únor­

&