2012-05-13
Asi z toho udělám tradici - jednou za dva metry něco napíšu, jakože soráč, fak nestíhám, a pak si budu vdva měsíce dvakrát týdně říkat "Todle musim napsat, hned jak zapnu počítač, tak to tam frknu!!!" a pak pudu, zapnu počítač, udělám tu práci, co na mě řve ze všech budíků a zas to vypnu a povalím jinam.
Nojo - jenomže ono to tak fakt je.
Nakluk se někdy před těma dvěma měsícama rozhodl, že začne chodit, takže začal, tečka, ne že opatrně, abych neupadl - po pár dnech, kdy dělal asi tak pět kroků, kopl do vrtule a vybodl se na lezení. Takže házel rypáky, ale trval na tom, že bude chodit po zadních. Teď už běhá (ne, neumí to, takže háže rypáky, ale očekávám rychlou nápravu) a vyleze na všechno, co není zamřížovaný. Jo a taky imrvére žvaní. Rozumím mu tak dvacet procent toho, co mele, protože ochotně mele naprostý kraviny.
Jinak furt dobrý, zrovna teď máme doma dost ticho, protože Květináč je kdesi ve Francii a Opičák kdesi na horách, takže fakt nezvyk, jenom pět lidí, dvě pobouchaný kočky a jeden praštěnej pes. S těma fotkama, jak jsem říkala, že fotím, tak fotím - akorátže na to navazuje to s tím zapínáním počítače - prostě to nestíhám vysypat (což jsem zjistila teď, když jsem dávala Ance sebou kartu a na ní byly jaksi fotky z první půlky března).
Jinak teda abyste byli trošku v obraze, za těch pár týdnů jsme tady měli Španěla a Francouzku (zaráz, jistě), byly nějaký ty závody, nějaký ty batukády, oblíkla jsem kapelu do nových hader, řeším barák, vykastrovali jsme kočky, zmlátili psa (kecám, to je kvůli rovnováze), Bisha začala konečně tancovat, koupili jsme dva longboardy a jednu koloběžku, Nakluk dostal k narozenínám sedačku na kolo, semtam změníme barvu vlasů a po roce a půl jsem začala sledovat seriál. Teda - nepočítám šubyduby aka SYTYCD (mimochodem příští čtvrtek začíná nová série, juchů!), ale stejně je to úspěch. Zase na druhou stranu jsem přestala hrát hry ve vaně, odněkud se ten čas musí sebrat.
No, takže tak. Takže, ehm, za nějakou dobu na shledanou :-)
